Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Viewegh nezklamal, psal zase o sexu
Úvodník: O čem také jiném, v Románu pro muže, který je typickou viewegovskou ironií na úspěšný Román pro ženy. Ale na druhou stranu nečekejte ani páralovské prasečinky, Viewegh má přeci jen své hranice, za které je ochoten jít.
Článek: Kniha stylisticky sice zvládnutá, ovšem obsahově značně pokulhává nad svými staršími sestřičkami a rozhodně není z těch, ke kterým by měl člověk potřebu se vracet. Jestliže obvykle brojím proti utrhačům, kteří hltají každé slovo z Vieweghovy knihy či filmu a pak jej pomlouvají, tentokrát jim musím dát za pravdu. Románu pro muže zkrátka chybí duše. Kdoví, možná že právě o tohle Vieweghovi šlo. Napsat jednoduchý příběh, který přečtete za jedno odpoledne, vypíchnout záporné mužské vlastnosti, nijak to nekomplikovat. Přesto myslím, že autor má na víc.
Vždyť ani samotný příběh nestojí za příliš slov. Tři dospělí sourozenci, dospělí sirotci, z nichž jeden vážně onemocněl, si udělají „poslední společný“ výlet. Prolog s epilogem připomínají titulky z filmů, děj je navíc zpestřen několika citáty a samozřejmě nesmí chybět ani sám pan spisovatel, který se s kreativností sobě vlastní a zároveň tak nějak narcisticky vťournul do děje. Také působí jako vychloubání, že knihu napsal za pouhé dva měsíce, jenomže tentokrát se tím vysvětluje také její povrchnost.
Skoro jako by Viewegh úmyslně potvrzoval všechno, za co je kritizován: Tvrdíte, že jsou moje příběhy komerční? Jo, tak tady jeden takový máte, ať víte, o čem mluvíte! Říkáte, že je má tvorba příliš autobiografická?Dobře, svou vlastní postavu teda nacpu i tam, kam vůbec nepatří! Všímáte si, jak mám kritiky na háku a ženské se kolem mě motají, sotva dostanou občanku? Zkrátka jako by spisovatel knihu nenapsal proto, že chce, ale aby ukázal světu! Viz citát z knihy: Mám prostě s novinářema svý zkušenosti a ty mi říkaj, že pravděpodobnost, že se při dnešním interview doberem něčeho podstatnýho, se limitně blíží nule. Ironicky právě tohle chybí i celé knize, ani ta se totiž nedobrala ničeho podstatného. Tu a tam něco naznačeno, ale…
Viewegh by zkrátka udělal lépe, kdyby se soustředil na to, co skutečně umí. Psát poutavě, popsat různé povahy svých postav, tu a tam vsunout zamyšlení, které překvapí, přidat trochu ironie a erotiky – a hotovo. Myslím, že náš nejdiskutovanější autor úplně zbytečně bojuje s větrnými mlýny. Komu se jeho tvorba líbí, ten ji bude číst i přes stávající kritiku - a naopak.
Můj celkový dojem z knihy? Spíše zklamání než nadšení, ale jako lehké počteníčko na prázdniny postačující. Navíc uznávám, cpala jsem se holt do pánského klubu. Možná by Román pro muže neměly číst ženy, protože to je pro ně příliš přímočarý svět. Přesto doufám, že tato loňská kniha byla jen Vieweghův úlet a autor zpátky napojí na daleko hlouběji posazené Anděly všedního dne.
Viewegh Michal, Román pro muže
nakladatelství Druhé město, 2008
Zdroj fotografie: www.neoluxor.cz
10.07.2009 - Renata Šindelářová