Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Když na dudech visí celá kapela



Úvodník: Čím je kapela Chodská vlna? Hlavně nenadálým fenoménem hudebních Západních Čech. A čím ještě? Neúnavným vývozcem kvalitní západočeské world music, do kteréžto škatulky mi druhdy spadla. Chyťte zhurta široce rozevřenými dlaněmi mezi prsty se tlačící dudy, vyvalte je na rockovém spodku před lidi, přidejte koření z Chodska. Popovídejme si o tom s basákem!

Článek: Debatuje se mnou a sedí naproti mně Petr Steidl, basový kytarista zmíněné sestavy, rockový matador už lecjakých skupin a na stole máme … co asi? Jsme oba z Plzně.

Petře, řekni mi, prosím, co tě to popadlo? Já vím, typické frázování chodského folklóru, po rytmice to volá, o melodice nemluvě. A člověk hraje celý život bigbít, co? Ale stejně!
Před časem, asi tak před čtyřmi lety, jsem potkal muzikanta Vildu Stadtherra (rovněž literát, pozn.aut.) a ptal se ho, zda zná někoho, kdo hraje na dudy. Měl jsem takovou představu udělat něco jinýho... Nějak se to nepovedlo a pak zcela náhodou přišlo, asi tak po roce, lano od Chodské vlny. Pár zkoušek a docela se mi to začlo líbit. Pro mne jako basáka jsou důležitý bicí. A ty tam teda opravdu jsou!

Sleduji vaše štrapáce po světě hodně zvědavě. O minulých štacích jsem zde psal. Ale poděl se s námi o poslední polský zážitek. Naskakuje mi z toho husina. Docela soda. Síla! Potkat se s publikem v počtu půl mega (!) ( v ten samý den  Madonna v Praze čtyřicetitisícový dav, pozn.aut.), hrát na obrovském podiu … před námi na něm hrálo 80 bubeníků, spousta wattů v bednách. Aparát na basu byl tak velký, že jsem těžko dosáhl na zesilovač. Oni ti Poláci ty festivaly opravdu uměj. Přenesli formu amerického Woodstocku z r.1969 do Polska 2009 a užívaj si to. Jo, pozvání vyplynulo ze hry na Beltainu v Telči, kde se byli podívat polští manažeři a pozvali si nás jako prezentaci české muziky.

Prozraď dojmy! Počet diváků jsi říkal, dohlédli jste aspoň na druhý konec pozemku? Aparatura tě neodfoukla? No, jsi tady, asi ne …
Víš co je na palici? Doba v níž se to koná je jiná. Ale je to pořád fajn vzpomínka, jak to asi tehdy bylo, i když to nikdo z nás patrně naživo nezažil. (V sedmdesátých letech minulého století jsme oba viděli polotajně film „Festival“, právě z Woodstocku, pozn.aut.) Ta doba je jiná už v tom,že například každý třetí měl roušku, fenomén prasečí chřipky. Symboly Woodstocku jako alkohol, něco trávy, nahoty a tak … to nechybělo. I bláto se našlo.

Každá štace má své, víme. Ale stejně. Washington, Johannesburg, teď to Polsko, jak se to tam vůbec jmenovalo? Ale to není součást otázky. Hlavně ty rozdíly, prosím.
Amerika příjemná, hráli jsme ve Washingtonu a v New Yorku, všude tak dva tisíce posluchačů. Jo, bezvadný. Afrika, chceš-li J.A.R.: To byla řada koncertů, poslední nás opravdu nabil. Rockový klub v Pretorii, jmenoval se nějak jako Dlouhý kouř. Skvělé. Nebyl by problém tam hrát znova. Polsko bylo jiný kafe. Ale srovnávej music hall, klub a open air!

Myslíš, že to dokáže člověka našeho věku poznamenat? Co tě ovlivnilo nejvíc? Neříkej mi, že jste byli samá muzika. Kontrasty mezi těmi fleky na mapě snad byly vidět, ne?
To určitě. Afrika je úplně jiný svět se vším všudy. Je tam hodně negace. Když vidíš černošské slumy… Ale člověk si zvykne na vše a věřím že se tam dá žít. Někdo mi tam říkal, že Afrika je nakažlivá. Souhlasím. Když by přišlo pozvání tak do té „relativně nebezpečné země„ pojedem asi zas. Jinak příroda neuvěřitelná. Mys dobrý naděje uvidim už navždy…

Mezi námi, moc otázek k rozhovoru nepotřebuješ. Po tom všem se ti ani nedivím. Co připravujete teď? Hlavně mi neříkej, že na otomaně je taky hezky. Je, ale  jindy …
Dohrajem nějaké festivaly. Čeká nás na konci září Český Krumlov a od listopadu začneme pracovat na novém repertoáru pro další desku. Měla by být snad ještě otevřenější než poslední „Obrázky“. Tak uvidíme jak to půjde.

Fajn, děkuji za kus řeči.

Fotografie Irena Honzíková, Chodská vlna; v úvodníku vlna v Africe, dole v Polsku

                 

17.09.2009 - Jaromír Komorous