Zahoďte přemrštěnou kostýmní výpravu a ponořte se raději do vyvedených hereckých výkonů katedry alternativního a loutkového divadla. Prostá, leč působivá scéna žádá divákovo přizpůsobení se výjevům jak tradičním, tak skloubeným s nejmodernějšími výdobytky techniky. Projekční plátno se rychle změní ve všepohlcující mysteriózní náruč, aby v dalším okamžiku opět přeneslo obraz z kamery jednoho z přeživších členů knížecí výpravy. Klobouk nápaditosti je nutno smeknout i před modelem nemálo připomínajícím velké panely pro kolejničky vláčků. Snímáním doly připomínající krajiny a její následnou projekcí vzniká bez kulis dojem prostorovosti i zaplněnosti jeviště.
Vrhněme se na postavy, které vás mohou v první chvíli zmást. Možná pro zaujetí ve změně, možná pro nedostatek mužského plémě, nahrazují studenti ze svých řad několik mužských rolí za ženské. Trinkula se tak mění v Trinkulu a podobně, jako kdysi na antickém divadle hrávali muži i ženské role, najdeme i zde mužské role v ženských vydání. U slavného Kalibana, podle originálu napůl ryby, napůl člověka (zde prostě jen „příšery“) je to jen ku prospěchu věci.
Zbývá jen připomenout zápletku, samozřejmě bez konce, ať se máte nač těšit. Miranda, krásná dcera záhadného knížete Prospera žije sama s otcem a podivným Kalibanem na ostrově. Ten původně patří Kalibanově matce, ale Prospero ji zabije a omotá ostrov tajuplnou mocí, ve které mu pomáhá i Ariel, duch, či snad anděl, který za své služby touží po svobodě. Poklidný život naruší až bouře kolem ostrova. Nevznikne náhodou. Na lodích se totiž vrací výprava neapolského knížete Alonsa, který kdysi Prosperovi sebral moc a i s dcerou jej uvrhl na pustý ostrov. Cestu pomsty však nahradí láska, když se potomci obou znesvářených příbuzných do sebe zamilují.
Jako vždy, herecké výkony v Disku neomrzí. Neodejdete zklamáni, bohužel ani plni zvrhlého nadšení, jak tomu bylo například u Fuchsova Spalovače mrtvol. Hra je dobrá, provedení originální, ovšem v celkovém měřítku ve srovnání s dalšími kusy Disku zůstává nad hranicí průměru, aniž by dosáhla k hvězdným výšinám. Ale i tak nutno poklepat po zádech a s uznáním řici: Jen tak dál.
Režie
Jiří Bábek, Noriyuki Sawa
Hrají:
Miranda - Anna Suchánková/Johana Vaňousová
Antonio - Tomáš Běhal
Alonso - Tomáš Podrazil
Sebastian - Adam Kubišta
Fernando - Milan Hajn
Gonzalo - Zuzana Hodková
Kaliban - Elena Volpi
Trinkulo - &Stěpánka Glogarová
Ariel - Jana Kollertová
Stefano - Ivan Dejmal j.h.
Duch - Anna Suchánková/ Johana Vaňousová
Jiří Bábek – režisér a dramaturg inscenace
Narodil se v roce 1965 v Ostravě, odkud po maturitě na Ostravské konzervatoři v roce 1987 odchází na DAMU. Tu ukončil v roce 1991. Prošel několika divadly (DEFB, Kašpar, DZB II, Rokoko, Kladno…), aby v roce 1997 založil Komorní Činohru, která dnes působí na Malé scéně Divadla pod Palmovkou. Má za sebou pedagogickou činnost na VO&S herecké a Pražské konzervatoři, externě spolupracuje s DAMU.
Noriyuki Sawa – režisér inscenace
Narodil se v roce 1961 v Otaru (Hokkaidó). V roce 1991 odjel do Francie a zahájil svou profesionální kariéru v Evropě. V roce 1992 odjel jako stážista japonského ministerstva kultury do Československa. Od té doby vystupoval ve více než 20 zemích. Má za sebou bohatou pedagogickou činnost, která zahrnuje přednášky a workshopy na Akademii múzických umění, fakultě herectví a loutkoherectví v Praze, na americké Stanford University, na loutkářské škole v Londýně aj. Je členem Mezinárodní loutkářské unie UNIMA.
