Až na dalekém Novém Zélandě děkan lékařské fakulty v Olomouci Čestmír Čihalík čeká na spravedlivý soud, protože si chtěl údajně natrhat pár květin do herbáře. A to vše za čistě vědeckým účelem. Ačkoliv asi nebude jednoduché získat povolení pro vědecké bádání, divím se, proč tak významný přednosta státní instituce, o něj nepožádal a proč spoléhal na to, že mu jeho pseudovědecká botanická výprava vyjde naprosto beztrestně. Myslím, že by se komukoliv z nás nelíbilo, kdyby nějací cizinci nám trhali vzácné rostliny v chráněných krajinných oblastech a pak nám vysvětlovali, že je potřebovali pouze na výzkum. Navíc pokud jedu do jakékoliv země, musím respektovat její zákony, i když jsem děkanem, nebo obyčejným turistou. Na to ale nějak Doc. MUDr. Čestmír Čihalík, CSc. zapomněl. Jediné, co by si zasloužil za to zostuzení České republiky a Univerzity v Olomouci, je, aby byl zbaven své funkce.
Děkan Čihalík není jediným, kdo své „křeslo“ obývá neoprávněně. V řadách našich vysokoškolských pedagogů se skrývá bezpočet spolupracovníků s StB. Možná se někdo z nás naivně domníval, že tito už dávno sedí někde v koutě, ale vida, ono se jim nedaří vůbec špatně. Děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Jan Pavlík má doma už od prosince loňského roku pozitivní lustrační osvědčení. Bohužel pro něj podle lustračního zákona, pan děkan o něm možná ještě neslyšel, nesmí takový člověk děkanem být. Ovšem PhDr. Jan Pavlík to vymyslel přímo šalamounsky, nikomu na fakultě údaje o tom, že od roku 1974 udával své spoluobčany pod dojemným krycím jménem Břeťa, neukázal a samotné vedení fakulty se k tomu postavilo oblíbenou pozicí – mrtvý brouk. A dokonce naivně čekají, že jim to „kdosi“ z hora ohlásí. Rektor Jiří Zlatuška zřejmě s děkanem osobně nemluví a dokonce ani není v jeho pravomoci požádat s. Pavlíka o lustrační osvědčení. Tato situace mi zavání Kocourkovem. Domnívala bych se, že v zájmu Prof. RNDr. Jiřího Zlatušky, CSc je, aby funkci děkana zastával jedinec vyhovující podmínkám, které se k jejich postavení vztahují. Ale v Brně se těch estébáků na univerzitě vyskytuje víc. Ve vědecké radě působí jistý agent prof. RNDr. Vladimír Sklenář, DrSc., na jehož činnost se lustrační zákon také vztahuje. Pan Sklenář je ročník 1951, lze zjistit na internetu a v Cibulkových seznamech jsem jej objevila dokonce v pěti záznamech, čtyřikrát jako agenta, jednou jako tajného spolupracovníka s krycími jmény Hrozen a Havlík. Z toho vyplývá, že minimálně dva lidé na Masarykově univerzitě nemají na svých postech, co dělat. Ovšem to pana rektora zřejmě neznepokojuje. A je nanejvýše smutné, že právě v rukou těchto soudruhů udavačů, je opět moc rozhodovat o druhých – o studentech.
Také Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně má svého estébáka, resp.její zahradnická fakulta v Lednici. Tím " vyvoleným" je bývalý děkan z let 1990-1992 a v současnosti zástupce vedoucího Ústavu zelinářství a květinářství Prof. Ing. František Kobza, CSc , kterého lustrační zákon a vedení fakulty donutilo tenkrát k odstoupení z funkce. Pan Kobza spolupracoval coby agent i tajný spolupracovník v Ostravě a Brně (u Cibulky šest záznamů) pod krycím jménem Jura.
Kdybychom zřejmě prolustrovali s pomocí oficiálních seznamů pracovníky univerzit z celé republiky, asi bychom se divili, kolik agentů mezi nimi najdeme. A i když se vysoké školy vymlouvají na nedostatek pedagogických sil, jsem přesvědčená, že tam nemají estébáci, co dělat, notabene, když jejich působnost zde odporuje mnohdy samotnému zákonu. Ale zákony platí zřejmě jen pro někoho a páni profesoři a děkani jsou vyššími lidmi, jichž se nedotýkají.
Mohu jen ocenit, že vedení katolické teologické fakulty donutilo pedagoga ThDr. Stanislava Prokopa, bývalého agenta, k rezignaci. I když nemuselo, protože on lustrační zákon neporušil. Vedení fakulty si včas uvědomilo, že nejde jen o lustrační vysvědčení, ale o jakýsi morální profil jednotlivce a kredit celé fakulty a z těch důvodů hodlá prověřit všechny pracovníky fakulty. Pokud budou totiž v našem vysokém školství zastávat vysoké funkce udavači a všelijak morálně nezodpovědní a pokřivení lidé, budou pouze naší ostudou, jak v Evropské unii, tak ve světě. Tím jednoznačně sníží a budou snižovat prestiž českých univerzit. A to se ani raděj nezmiňovat o aférkách týkajících se přijímacích zkoušek, na které se pro změnu specializují právnické fakulty.
Na jednu stranu vysoké školy volají po zlepšení své finanční situace, na druhou nejsou schopny ani morálně protřídit svůj personál a zajistit kvalitní a rovné výběrové řízení. Obávám se, že iniciativa k nápravě všech neduhů rozhodně nepůjde z jejich řad a proto by impuls k rázným změnám v systému vysokoškolského studia měl přijít „z hora“, tedy přesně odtamtud, odkud rektor MU v Brně očekává podněty, protože si je neumí sám zajistit. A jak se ukazuje, není jediným, kdo tápe.