Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Příběhy starých domů
Úvodník: Jak spletité mohou být lidské osudy. Asi jako spadané listí, jež si vítr uzme, kdykoli si zamane. A naše nitky života se prolínají, kroutí, přetrhávají. Jindy pomalu vinou se ke svému cíli, který je nám skryt tam daleko, v dáli. A stejné osudy má všechno kolem. To, co zrodily lidské ruce, ale i to, co je naštěstí mine. Stromy, voda bublavá i ta , co pomaleji plyne. Stejně jako knihy, sochy nebo třeba domy.
Článek: Zkusme společně právě jim teď po nějakou chvíli naslouchat.
Domy. Kdo v nich žije? Jak voní společné chvíle jejich obyvatel? Co vedlo kohosi k tomu, aby zrovna tady bydlel? Jaká kouzla ukrývají jejich temné kouty? Kolik do vínku dalo se jim štěstí a kolik neštěstí? A co po nich zbylo, nebo ještě zbude?
Projdeme se společně postupně některými místy Prahy. Budeme odkrývat malá i velká tajemství tak, aby nezůstala zapomenuta. Neboť co zapomenuto je, nikdy nebylo. Pojďme tedy odkrývat a pátrat. A po Praze by mohla přijít i další města, že, čtenáři? V tomhle by Praha neměla zůstat sama. A psát by mohl každý, kdo rád noří se a předává, co ukryto jiným.
Přenesme se napoprvé do 16. století. Do tajemných zákoutí, kterým vládlo strašidelno. Kolem projíždějí kočáry tažené koňským spřežením tak rychle, jak jen mohou, aby už odtamtud byly raději pryč. Takhle vypadá Dobytčí trh zahalený v roušce noci tehdejší doby. Kolem se nadnáší odér pověstí o žalářích a lidském utrpení v nich, stíny šibenic, magických jevů ve spojení s čarodějnicemi zaříkávajícími pomocí magických formulí. Ještě teď můžeme cítit durman,mandragoru a sirný pach. Dobytčí trh, dnešní Karlovo náměstí, místo, kde se kuly nejtajnější pikle, špinavé a zchátralé domky, tajné popravy. Kolik hlav dřívějších odsouzenců skrývají dodnes utajené katakomby! Ačkoli je chtěl mít zakladatel Karel IV. jako výstavní síň, za jeho doby tudy putovaly královské průvody směrem k Hradu a vystavovaly se zde největší klenoty vlasti, včetně korunovačních, našlo si toto místo zcela jinou, vlastní historii. Podle staršího názvu se nemusíme příliš dohadovat nad tím, jaká živnost zde byla asi tou upřednostňovanou. V bahně, sahajícím místy po kolena, jsme mohli za bílého dne nakupovat nejen dobytek, ale i další potraviny. Již z dálky byli cítit nakládaní slanečci v obrovských kádích spolu se sledi, jedním z tehdy nejlevnějších jídel. Taková byla tedy podoba našeho náměstí za vlády císaře Rudolfa.
A tady je náš první dům. Není náhodou, že právě zde zakoupil prý dokonce dva domy magistr Kelley. Holdování a pitky v nich údajně nebraly konce. Takže se nedivme tomu, co se tam mohlo odehrát.
Ale o tom až příště.
?
(foto archiv autorky )
04.01.2010 - Julie Kolocová