Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Pomóóóc, měním se ve svou matku!



Úvodník: Pomoc. Přečetla jsem knihu Pomóóóc, měním se ve svou matku. Feministky mě možná zasypou argumenty, proč jsou knihy této autorky (kterých, jak jsem s hrůzou zjistila, vyšlo česky více) vtipnou esencí ženského pohledu na život a ženského psaní obecně, a jestli si myslím, že psát o ryze ženských tématech je zbytečné, že z žen nikdy nemohou být velké spisovatelky…

Článek:
Raději to stopnu hned v úvodu. Ne, nic z toho si nemyslím. Mám ráda Ermu Bombeckovou a její humorné glosy života na americkém předměstí, a pokaždé, když je čtu znovu, s přibývajícími roky a zkušenostmi, na stránkách jejích knih nacházím netušené. Miluji jemný, pavučinami snů a tragikomiky opředený humor Betty MacDonnaldové, ženy, která si vždy se vším uměla poradit s grácií velkých dam. A dokonce jsem schopná se zasmát i nad vulgárně – komickými a často hluboce pravdivými bonmoty Haliny Pawlovské, i když její posedlost sexem a vztahy vypovídá o reálném životě zhruba stejně málo jako nesmrtelná Babička o krušném životě na vesnici 19. století. Ale kniha Ginny Mc Kinnon působí jako kompilát z bulvárních, nezajímavých a stále stejných článků o vztazích v rodině, které si rozklikáváme po obědě v pracovní době, jelikož jsme na všechno ostatní příliš líní.
Titulek knihy by vlastně úplně stačil – dozvídáme se o sto a jedné situaci, kdy se projevíme podobně jako naše matka, ačkoliv jsme vždy tvrdily, že to se nám rozhodně stát nemůže. Kniha je vedena v duchu „sice jsi stejná protivná bába, jako byla ona, ale měj radost z toho, že koloběh života jde dál a ty vlastně navazuješ na její odkaz“. Když téma, které by vystačilo na jeden malý fejeton, rozpliznete bez špetky inteligentního a hlavně originálního humoru do celé knihy, koledujete si o průšvih. Ohranými vtipy to nezachráníte, a už vůbec ne rádoby intelektuálními literárními formami. Zde například zcela zbytečně vystupuje Matka s velkým M. Je jasné, že se autorka pokoušela o jakousi esenci a zevšeobecnění všech matek na světě, které vtělila do jedné Matky – až potud správně. Ale pokud je tato následně vržena do zcela konkrétních situací a chová se prostě jako matka s určitým komplexem vlastností, nebo spíš sbírkou předsudků, a vůbec je literárně tak mizerně zpracovaná, že bychom ji občas nejraději v textu neviděli vůbec, natož pak s velkým M, je opět všechno špatně. K dokreslení celého dojmu z knihy slouží skutečně pronikavě inteligentní přebal. Dobře se bavte!

Ginna Mc Kinnon: Pomóóóc, měním se ve svou matku!
Vydalo nakladatelsví Fragment.
Ikonka: www.fragment.cz


22.02.2010 - Tereza Meravá