Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Egon Bondy, enfant terrible literatury i filosofie



Úvodník: Dílo Egona Bondyho bylo roztroušeno v nesčetném množství samizdatů a cizojazyčných antologií. Teď máme před sebou reprezentativní výbor. Někdo vycítí až nadproduktivitu básníka, textaře a filosofa, jiný odstoupí, aniž by do knihy nahlédl, další bude nadšen.

Článek: S výborem si dal náramnou práci editor Martin Machovec, který konzultoval některé pasáže s autorem ještě za jeho života. Postihl všechna tvůrčí období svérázného tvůrce. Omračující rozsah. Můžeme vidět verše z let 1950 – 1994. Ve všední den i v neděli…, nazval knihu, jež vyšla zásluhou nakladatelství DharmaGaia a nabízí ohlédnutí za Bondyho tvorbou velmi vyčerpávajícím způsobem.

Profil Egona Bondyho jsme uvedli zde a článek zůstává vhodným a nepřekvapujícím doplňkem této knize: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype - =all&id=7330.

Verše totálně-realistické, postsurrealistické, texty trapné poetiky, básnické agitky, primitivistické říkánky a další kousky autorovy tvůrčí erupce. Občas, podle očekávání velmi zřídka, dokonce tradiční básnické formy. K těm měl autor, po hříchu, vždycky dost daleko.

Každá báseň, každý text v knize má v závěru připsané včlenění do sbírky, či období kam připadá. Vězme, že dílo Egona Bondyho vyšlo zatím v Čechách v šestadvaceti samostatných sbírkách. Když si vezmeme, že se tak stalo vesměs po roce 1989, zákonitě dojdeme k tomu, že to číslo je ohromné. Ale je taky ohromný obsah všech těch sbírek? Zapeklitá otázka.

Egon Bondy kašle na imaginaci a metaforu. To, co čteme, jsou většinou nebojácné a přímočaré glosy dění doby, které jsou podřízeny formě volného verše a nebo naopak říkánky na úrovni sice přidrzlého, ale přece jen alkoholistického štvance, jímž rozhodně byl.

Přes 470 stran knihy nepřipouští možnost vytrhnout z kontextu jediný text a ten rozebrat bez ohledu na ostatní. Pochopitelné. Kniha je doplněna v závěru důkladnými rejstříky, z nichž mě nejvíc upoutal ten, kde nacházím reakce na Bondyho tvorbu v jakési cenzuristické rovině, citace jeho kolegů na arše zapomnění i ideových odpůrců. Ti první příliš prostor k prezentaci, na rozdíl od druhých, neměli. Ale jejich vyjádření mají daleko trvanlivější charakter, doufejme i hodnotu. Zajímavý pohled zvenčí.

Tak co máme před sebou? Výbor filosofické poezie nebo poetické filosofie, abychom použili slova Jany Krejcarové, jediné ženské, která se objevovala v Bondyho životě? Nebo dokonce sloučením vznikla věc třetí, kterou ještě neumíme pojmenovat? Kniha rozhodně stojí za přečtení, přímo k prostudování je výborná. Ale rychle pryč. Příliš bahna na jedné haldě.

Egon Bondy: Ve všední den i v neděli
Vydalo nakladatelství DharmaGaia v roce 2009
Obálka
www.dharmagaia.cz

04.03.2010 - Jaromír Komorous