Už to neplatí. Kdysi měly na děti jistý malý vliv verše. Byl tu mimo jiné i Jan Čarek (1898-1966), od jehož smrti zjara uběhlo šedesát let, a vedle Hrubína na mě dělal před šestým rokem života největší dojem František Halas (1901-1949). Čím, se dá uhádnout: některými básničkami z Ladění (1943), jak mi je dohodila k poezii citlivá maminka. Neuctívala Halase, ale uznávala - a měla ráda jeho Do usínání ze zmíněné knihy.

Žil, byl spisovatel, kterého má generace za dětství akceptovala automaticky. Hrubín (1910-1971). Uplynulo na jaře 55 let od jeho smrti, a to smrti předčasné.

Fidelu Castrovi by za pár dní (13. srpna) bylo sto. Zemřel před necelými deseti lety, 25. listopadu 2016 ve věku devadesát let a jeho bratr, kterému předal moc deset roků předtím, to sice na Kubě už netáhne, ale žije, zůstává ve hře.

Nepovažuji se za básníka. Leda ve vysoce rozvolněném pojetí toho pojmu, když je básnění psaním prózy. Sem tam se možná dají některé momenty mých příběhů označit jako poetické, ale každý by vybral jiné; každopádně jsem natolik soudný, že chápu rozdíl mezi poezií a říkadly, přičemž to byl Miroslav Florian, jenž kdysi začal jednu z básní slovy „před chvílí mě napadlo - něco jako říkadlo“!

Ve Znojmě roku 1989 rozená Monika Frecerová pracuje v tamním Jihomoravském muzeu a podílela na spoustě knížek. Taky dětských, a to včetně loňského průvodce dílem Alfonse Muchy. Letos v červenci přichází navíc s výlety po někdejším královském městě Znojmě Procházky Znojmem.

Nový Vinnetou tu straší 10 let
Roku 2016 Němci přivedli k divákům, uvyklým na staré adaptace Vinnetoua ze šedesátých let, novou verzi - a ledaskdo ji zatratil. Nepatřím k jejím nepřátelům.
Zamlouvá se mi například to, že se hlavní hrdina (což není sám Vinnetou) představuje po značnou část prvního z nových filmů jako Karl May… a že dokonce trochu jako Karl May vypadá, i když… je asi fyzicky zdatnější. Hraje ho Wotan Möhring (*1967) a použili zde trik známý třeba z Tance z vlky, což je taky indiánka, kde měl kdysi Kevin Cosner část filmu „kníra“. Pak si ho oholil a hodně osob v sále kina vydechlo; nebo zvlášť ženy. Tady nedělá oholení kníru až takový haló efekt, to ne, ale jak si na Wotana víc a víc zvykáme, tak je najednou (na dálku) i tomu Lexi Barkerovi podobnější…

S mírným jen humorem o skutečně jen mírné poruše autistického spektra alias taky Aspergerově syndromu.

Dvanáctiletá Katka vyrůstá v československé Plzni a představme si rok 1984.
Jak si zvykla, a člověk uvykne všemu, o některých věcech se nemluví a… o některých leda doma a šeptem. Tam rovněž nasává praskající a zakázané (nikoli tátou) rádio, zatímco ve škole neklidně schytává taky tzv. sardele.

13. dubna 1981 nepřeplaval Jiří Schelinger (*1951) do Rakouska, jak se taky říkalo, ale zemřel v Dunaji a je s velkou pravděpodobností pohřbený v neznámém hrobě v Maďarsku jako neidentifikovaný muž. V pražském hrobě na Olšanech spočinulo nepravé tělo. Anebo se mýlím? A co se tenkrát přihodilo?

Kdo byl Václav Sojka (24. 1. 1905 - 5. 7. 1926)? Plodný dramatik první republiky, který bohužel zemřel předčasně, stár pouhých jedenadvacet let, ale napsal a přeložil přes čtyřicet her. Obírala se u nás jeho literárním odkazem především (anebo jen?) badatelka Alica Dubská a připadá mi zvláštní, že Sojka teoreticky mohl žít ještě na začátku jedenadvacátého století, takže „s námi“. Přesto mizí zapomenut a odešel (po operaci slepého střeva) již začátkem července 1926.

Ve čtvrtek 23. července 2026 by se dožil stovky Ludvík Vaculík (který zemřel před jedenácti roky).
Byl to provokatér? Mimo jiné. Svého času (2. dubna 1999) přijel do Nazaretu v Izraeli, když byly Velikonoce, a vyhledal klášter s kostelem svatého Josefa. Ohlásil se u představeného, což byl Němec, a pomyslně věnoval Kristovi za většinu Valachů slivovici. Pan Josef Holcman ji rád přijal a řekl, že „spolu s bratry“ nápoj uctivě užijí im Namen des Heiligen Joseph.

Povídkovou sbírku NEVIDITELNÉ PASTI jsme vám představili pouhé tři dny po jejím vydání. Stojí za ní osm autorek z Krušnohoří, z toho dvě již ostřílené spisovatelky, které působí i na tomto webu: Renata Šindelářová a Radka Zadinová. Kniha otevírá témata, o kterých se často mlčí – rodinná dramata, vnitřní strachy, pocit selhání i ztrátu vlastní identity. 

Jaká past je ale podle samotných autorek ta nejzrádnější a co pomáhá, když v ní člověk uvízne?