A činí tak v časovém rozptylu více jak 35 let. Básně pocházejí z publikovaných sbírek -Ráno modřejšího večera, Anonymní múza, Mezi řečí, Tři roky prázdnin, Text- appeal a Papírové růže.

Mezi „své ženy“ kupodivu zahrnuje i Máchovu milou Lori, kdy si pohrává s myšlenkou, čím Lori uhranula Máchu romantika. Vždyť byla obyčejnou dívkou, „husičkou“, která nemohla podle mínění veřejnosti uspokojit Máchovu duši. V závěru této básně Lori doufá - On se vrátí/Vysadí mě na koníčka/Přece nezapomněl by na Lori. O pár stránek dál Žáček nabízí Máchovskou variaci - „Jasná noci! Temná noci!“

Shakespearova  dramata jsou také dramata lásky a snad proto ve výčtu Žáčkových múz nechybí ani Ofélie, v tomto případě  symbol nešťastné dívky strnulé ve věčném spánku.

Milostná poezie mívá i lehce erotické tóny a ani těm se básník nevyhýbá. V básni „Až naprší a uschne“ říká - Budu ti šeptat něžné třesky plesky/rozepnu všecky knoflíčky a přezky. Autor se rovněž ohlíží vzpomínkami na dobu svého dospívání, na dívky, které obdivoval v básni „Noční představení“ - Striptérky z oken internátu/mé první lásky/kde jste teď/Našly jste pro své děti tátu/ A ještě máte pružnou pleť?

Podobné téma se objevuje i v „Poslední první lásky“ - Laskáme kůži z perleti/ony už myslí na děti/Dají nám sbohem potají/pozítří už se vdávají.

Žáčkova poezie je srozumitelná a proto nemusíte být zarytými vyznavači tohoto žánru, abyste pochopili, co vám autor chce sdělit. Jeho milostné básně se čtou lehce, ale rozhodně se neřadí k povrchním výpovědím stárnoucího erotomana, nýbrž člověka znalého všech radostí a karambolů, který přináší vlastní odžitou zkušenost.

Sbírku doplňují velmi citlivě vybrané perokresby Oty Janečka přetvářející knihu v dokonalé umělecké dílo.

Ota Janeček pomocí jednoduchých linií dokázal zobrazit ženu v mnoha podobách -od aktů až po portréty tváří, jež denně potkáváte na ulici.  Janeček je obohatil zvláštním nevtíravým půvabem.

Žáčkovo „obejmutí“ proto zahřeje nejen milovníky dobré poezie, ale i výtvarného umění.