Je to teprve několik dnů, co jsem systematičtěji testoval AI, umělou inteligenci, a měl jsem z toho šok a smějete se, vím, ale propuklo ve mně vedle šoku i nadšení.
Její schopnosti mě omráčily. Kdo AI drží a užívá, získal nástroj a blaženě díky nástroji předbíhá ve frontě ostatní. Anebo sadisticky. Taky ale bude kus pravdy na tom, že to nebyl pravý test. Spíš jsem se znovu a znovu dotazoval na různé pitominky, které mě však opravdu zajímaly, a nebyly to tudíž zkoušky skutečné, co na cvičáku dají do těla.

Někdo jde s dobou, já jsem sto let za opicemi. Umělou inteligenci zatím nepoužívám. To se ale patrně změní, už jsem ji totiž testoval a dlouho mě nepotkal větší šok.
Proč? Čekal jsem hodně, ale ne tolik. Umělá inteligence mění svět. Nebo už změnila.

Davidu Copperfieldovi bude v září (ve středu šestnáctého) sedmdesát. Nemluvím o Dickensově autobiografickém románu, ten je starší (1849-1850). Jde o mága. Jeho filmy posbíraly jedenadvacet cen Emmy a není úspěšnějšího kouzelníka. Žádný jiný čaroděj před ním nedostal hvězdu na Hollywoodském chodníku.

Pidilidi nás fascinují. Tito zvláštní tvorové obývající naši planetu nás k výzkumu přivedli již v minulosti.  Z prvního šetření vyplynulo, že pidičlověk je zmenšenou kopií maxičlověka a své orgány využívá obdobně, včetně pidimozku jako zdroje myšlení, paměti, emocí i chování.
Objevil se však rozpor. Na otázku „Čím ty vlastně myslíš?“ odpověděl jeden z pidilidí: „Tímhle.“ Ukazováček přitom směřoval k reprodukčnímu orgánu. Jelikož šlo o pidimuže, nebylo možné tuto hypotézu zcela vyloučit. Rozhodly jsme se proto zjistit, kde se zdroj myšlení skutečně nachází a jakým způsobem tento proces probíhá.
 

Fidelu Castrovi by za pár dní (13. srpna) bylo sto. Zemřel před necelými deseti lety, 25. listopadu 2016 ve věku devadesát let a jeho bratr, kterému předal moc deset roků předtím, to sice na Kubě už netáhne, ale žije, zůstává ve hře.

Nepovažuji se za básníka. Leda ve vysoce rozvolněném pojetí toho pojmu, když je básnění psaním prózy. Sem tam se možná dají některé momenty mých příběhů označit jako poetické, ale každý by vybral jiné; každopádně jsem natolik soudný, že chápu rozdíl mezi poezií a říkadly, přičemž to byl Miroslav Florian, jenž kdysi začal jednu z básní slovy „před chvílí mě napadlo - něco jako říkadlo“!

S mírným jen humorem o skutečně jen mírné poruše autistického spektra alias taky Aspergerově syndromu.

Ve čtvrtek 23. července 2026 by se dožil stovky Ludvík Vaculík (který zemřel před jedenácti roky).
Byl to provokatér? Mimo jiné. Svého času (2. dubna 1999) přijel do Nazaretu v Izraeli, když byly Velikonoce, a vyhledal klášter s kostelem svatého Josefa. Ohlásil se u představeného, což byl Němec, a pomyslně věnoval Kristovi za většinu Valachů slivovici. Pan Josef Holcman ji rád přijal a řekl, že „spolu s bratry“ nápoj uctivě užijí im Namen des Heiligen Joseph.

Povídkovou sbírku NEVIDITELNÉ PASTI jsme vám představili pouhé tři dny po jejím vydání. Stojí za ní osm autorek z Krušnohoří, z toho dvě již ostřílené spisovatelky, které působí i na tomto webu: Renata Šindelářová a Radka Zadinová. Kniha otevírá témata, o kterých se často mlčí – rodinná dramata, vnitřní strachy, pocit selhání i ztrátu vlastní identity. 

Jaká past je ale podle samotných autorek ta nejzrádnější a co pomáhá, když v ní člověk uvízne?

A je to tu zase - teploty šplhají vzhůru a máloco přijde vhod víc než sklenice vychlazeného nápoje plného ovoce, zeleniny a dalších chutných ingrediencí. Smoothie dokáže nejen příjemně osvěžit, ale také dodat vitaminy, minerály i energii, aniž by zatížilo organismus. Schválně se inspirujte! 

Vnímavá lékařka mívá u některých dětí pocit, že jsou ještě nepupeční šňůrou napojené na jiný svět, z kterého se nedávno narodily. Že mají smysly dočasně otevřené kontaktu. Vede to k poněkud trapné otázce, za kterou se stydí všichni západní dospělí: „Existuje reinkarnace?“
Ta záhada bývá ve společnosti, která se cítí na výši, smetena pokaždé se stolu vtipem. Je to leda téma fóru a nic víc, ale pokud se bojíme neschopnosti odpovědět, je to chyba. Bojíme se přemýšlet. Anebo číst, co už bylo napsáno.

Někdo deklaruje a někdo schopnější se víc pro-ta-huje. Ono to na první poslech nezní dobře, vím. „Protahovat se“ asociuje úhoře a úhoř může signalizovat měniče kabátů, ale na zemi máte i jiné, výsostnější a více nóbl protahování se, o kterém stojí za to ztratit několik slov.

Na zámku Mikulov se otevřela výstava Víříme prach. Návštěvníky nezavede jen do expozice, ale za běžnou výstavou. K zatopené obci Mušov, vzácné knize nalezené v USA, germánskému hrobu i živému stromu. Na těchto příkladech ukazuje, jak muzeum uchovává paměť regionu. K vidění je až do konce listopadu 2027.