Toto je úryvek z mého románu Styky s Jorikou (Periskop 2013, upravené druhé vydání 2016).

Želím velice odchodu Heleny Zeťové a málokdo mi tak imponoval jako ona, tenkrát, a když jsem ji použil v knize-romanci jako symbol ideálu, nedokázal jsem si představit (ani vzdáleně), že bych ji oslovil. Tu knihu jsem jí nikdy nedal. Věřím, že na tom nezáleží, ale měl jsem jí tu knihu dát a tím by záleželo na všem.

Úryvek z knihy Kráva a kretén, Jana Slaninová

Předmětem lekcí tvůrčího psaní je vždy také četba a hodnocení textů druhých. Co se můžu od druhých naučit? Určitě ho nechci kopírovat, i když i to je perfektní cvičení. Jde spíš o pochopení principu, co je na kterém textu poutavé, čím je jedinečný. Chci si sice vytvořit svůj vlastní osobitý styl, ovšem inspiraci lze hledat na různých místech. Všímám si, přemítám, obdivuji či vylučuji vlastní cestu... Následující ukázka pochází z pera slavné autorky Daphne du Maurier (1907-1988). Úryvek z povídky Ve zlomku vteřiny ze souboru Milenec aj. povídky. Geniální, emotivní, strhující a přitom... tak obyčejně lidské. Dnes tuto knihu seženete buď v antikvariátu, nebo v  knihovně. Některé povídky jsou na dnešní dobu již příliš rozvláčné, ovšem přesto chytí za srdce a pro ty, kdo se teprve psát učí nebo se zlepšují, je to široká studnice materiálů.

Úryvek ze zcela nové knihy... 

Podzimní hvězdobraní je dobrodružný, mystický příběh odehrávající se na jedinečném zámku Neuschwanstein, kde postupně odhaluje záhadné pozadí smrti Ludvíka II. Bavorského. Fikce spojená s fakty a halloweenská noc plná skutečných duchů i pouhých masek, jež nejsou od sebe k rozeznání...
V níže uvedené ukázce si naši hrdinové povídají na jedné dětské haloweenské party o historii Halloweenu. 

Svou práci veterinární asistentky miluju, a to i přestože se občas do řady dobře končících případů propašuje smutná tragédie. Postupně jsem si na to zvykla. Rozlišuju situace.

Pokud jde o starého psa, který mě pohledem plným utrpení prosí o rychlý konec, není to vlastně tak strašné. Milosrdnost úkonu otupí jeho děsivý úděl. Naopak mě napadlo, že v tomhle jsme ke zvířatům vstřícnější než k lidem, kteří běžně nemají podobnou možnost volby.

Nevím, kde to táta za socíku schrastil, jak by se lidově řeklo, ale když jsem mu nebyl po vůli, říkal od jisté chvíle: „Nezapomeň na sedmnáctý dodatek ústavy.“

Měl jsem v práci jednoho pilného kolegu (Karla Černého) a durdil se jednou. Zmožen se zrovna vrátil z lepkavého venkova a stěžoval si, že by musel u tchýně snad zorat pole, aby se zavděčil „tomu jejímu velkostatku“.
Povídám: „A zoral jsi ho?“

Gustav Meyrink trůnil v kavárně Rybka u Národní třídy, pil brčkem punč a dal mi šach. Jestli to byl sen? Vyloučit nelze! Na kardinální otázku položenou mu 1. dubna 2024 neodpovídal. Zněla přesně tak, jak jsem ji formuloval: „Co je největší hřích?“

Ó, rána mých cest do školy. Jak dlouhá se zdávala. Jak nabitá událostmi. Každé kreslilo do mapy dobrodružství a já si to zapisoval. „Středa,“ nadepsal jsem třeba stránku v zápisníku od mámy. Ukradené plnicí pero. Čtvrtek: Bitva s béčkem. Neděle: Den smrkových šišek. Hvízdaly nad hlavou. Pátek: Honba za Jirkou. Atd. Dobrodružství pokračovala. Záhadná poštovní schránka: co dělá v řece pod mostem? A další úterý? Poštovní schránku jsme vylovili i s rakem. Zkoušíme lahvovou poštu.

Můj poslední krátký příspěvek do sbírky 7 kamenů, kterou si udělala radost banda studentů tvůrčího psaní Univerzity třetího věku na UJEP. Přeji vám všem předvánoční čas plný zázraků!

Když si dospělí hrají, chodí třeba i na kurz tvůrčího psaní na Univerzitě třetího věku, díky kterému napíší příběh o tom, jak si dospělí hrají...

Další minipříběh ze sbírky povídek a úvah 7 kamenů 

Můj skromný příspěvek na téma čerstvé dospělosti ve společné knížečce autorů, studentů Univerzity třetího věku, která se jmenuje 7 kamenů.