Dojetí, humor, moudrost i trocha erotiky – životní proud Vladimíra Kořena vás pohltí i očistí. Povídky z Řeky zázraků rozvíří emoce, připomenou zasuté obrazy dětství a donutí zastavit se nad tím, co v životě skutečně plyne…

Co vlastně je míněno "krásnými časy" z titulu hororové antologie? Období olemované roky 1880-1912. Ony ty doby zase tak moc fajn nebyly a Jitřenka nebo Večerka nezářily každému. Ale je fakt, že se bodáky ještě nezkrvavily a strašné války let 1914-1945 nezačaly. Pojem belle époque se každopádně zafixoval a někdo začátek té éry dokonce situuje do roku 1870; ale to je extrémní náhled a konzervativci vám poví, že je belle époque desetiletí 1900-1910.

Knihu Malý ďábel napsala Gabriela Špalková. Ale vlastně ji nakonec pojmenovala jinak. Lépe. Stručně. Ďáblík.

Miles John Breuer (1889-1945), od jehož smrti letos uplyne osmdesát let, se sice narodil v Plzni, ale jde o čtvrť Chicaga. Oba rodiče (otec lékař) byli českého původu a oba svého syna bohužel přežili. Zemřel v šestapadesáti letech.

Švéd Hans-Åke Lilja má web pro fanoušky Stephena Kinga, ale vychází vstříc nabídce nakladatele a vytvořil několik informativních knížek. Jsou překládány i do češtiny, dokonce jsou překládány rovnou z rukopisů a pan Lilja je, mimochodem, píše rovnou anglicky. Dílo právě vydané se jmenuje Stephen King. Půlstoletí příběhů.

Martin Petiška je spisovatel, který propadl AI, souběžně před ní varuje. Za její pomoci vygeneroval už řadu knih, například v dubnu 2025 vyšly Obrazy z asteroidu Petiška. Zní to sebestředně? Ano, ale míněn je skutečný asteroid, který se nejmenuje podle Martina Petišky, nýbrž jeho otce, a má číslo 145768 (1997 PT2).

Je to pár týdnů, co vyšla kniha Jednou kousnutý, dvojnásob plachý, a je o upírech, ale nebere tento fenomén smrtelně vážně. Snad o něm autor ani neuměl psát s kamennou tváří a možná je to chyba, možná ne.

Literární vědec, kritik a filosof Václav Černý, který zemřel bohužel už v roce 1987, vystavěl ve zmíněné publikaci pomník nejen Magdaleně Novotné, tedy skutečné babičce Boženy Němcové, ale hlavně pak spisovatelčino nejslavnější dílo rozebral takřka na součástky. Navíc jde o jedno z mála nových vydání knih ze šedesátých let, jež už většinou můžeme hledat pouze v antikvariátech.

Když jsem v lednu psal o knize STÍN SMRTI Egona Trnky vyjádřil jsem vedle pochvaly i názor, že jméno tohoto spisovatele si budeme muset zapamatovat. Nyní vyšel druhý román ze série Místo činu, situovaný tentokrát ne do jižních Čech, ale až do nejzápadnějšího výběžku republiky – do Krušných hor a bývalých Sudet.
 

Vinnetouův odkaz se jmenuje čtvrtý díl klasického Vinnetoua, který až letos vychází s veškerými dohledatelnými obrázky Zdeňka Buriana. Ano, je pravda, že nakladatelství Albatros nevydalo žádné „album“ mayovských ilustrací tohoto malíře, ale zato velmi pilně reedituje mayovky své edice Knihy odvahy a dobrodružství, aby do každé pečlivě doplňovalo veškeré Burianovy kresby i malby, jimiž se k témuž dílu šťasten vracel.

I když odešel a prvního května uplyne od jeho smrti rok, vycházejí Miroslavu Mackovi (*1944 v Litomyšli) po smrti další literární díla a přišel - po bradburyovských Sedmatřiceti stupních Celsia - se sbírkou devětatřiceti povídek Podivuhodné příběhy, zahrnující texty Dědečkův clipper, Dokonalá vražda, V cizině nikdy neurážejte domorodce, Pracující dívka, Peníze, o kterých žena neví, Kolejní řád, Spolužačka, Nová doktorka nebo Znásilnění.

Některé knihy námi projdou a my vůbec nevíme jak. Čteme, hltáme, najednou jsme na konci. Užili jsme si to jako jízdu na horské dráze a bylo to skvělé, přestože nemáte konkrétní slova, která by v nás žila dál. Zatímco v jiných knihách, pravděpodobně ne tak akčních a dobrodružných, nalézáme ticho. Na okamžik v něm uvízneme, zastavíme se. Zkoumáme myšlenku, která nás chytila. Pravděpodobně mluví přímo z naší duše...