„Paní, slyšela jste, že…“? Takto ústně se dříve přenášely zprávy. Ovšem v dnešním přemedializovaném světě se jednu zprávu může za vteřinu dozvědět i deset miliónů lidí. A i když tato forma přenosu informací si za dobu své existence získala určitou podobu, jeden rys původnosti neztratila. Kterýpak asi?

Víte, kde se rozvine děj vašeho příběhu? Půjde o krajinu, jakou si přesně pamatujete z dětství, nebo si vymyslíte nové planety, národy a živočichy? Zkrátka, dnes bude řeč o hloubce fikce.

Nebojte se, stále bude řeč o psaném projevu. Zaměříme se na roli autora v literárním díle. Lépe řečeno, jeho pozici coby vypravěče. Každému totiž vyhovuje jiný styl – jeden se situuje do role režiséra, který postrkuje postavy od zápletky k zápletce, další autor se rovnou mezi své hrdiny postaví a prožívá trable s nimi…

Desáté jubilejní tvůrčí psaní se snad nejlépe hodí k tomu, abychom to zpětně trochu shrnuli a vrátili se k tomu, o čem jsme už jednou mluvili na začátku. Tedy že nic z toho, o čem si tu spolu povídáme, vlastně nikoho nenaučí, jak psát. Pilováním vylepšíte svou techniku, naučíte se vyvarovat určitých chyb, ale punc originality si svou kreativitou už vytváříte sami.

V březnu se třepotá na špičce Rozhledny vlajka Japonska. I proto dnes zabrousíme do literární krajiny nám vzdálené, ale i u nás velmi oblíbené. A nebojte se, úkol vás nemine…

… rod trpný či další složité výrazivo, charakteristické to znaky autorovy horlivé snahy o verbalismus, komentoval by složitý text dotázaný inteligent. A když bychom se ho zeptali, jestli by to nešlo vyjádřit bez těch cizích slov, moudře by pokýval hlavou a pak by rozvážně odpověděl: Připouštím, že existuje i další alternativa. Ale vážně. Jestliže chceme psát poutavě, musíme se vyvarovat zbytečných a zavádějících slov. Zbytečná slova nudí a slova zavádějící zase odvádějí pozornost. V obou případech se příběh stává pro čtenáře těžkopádným.

Současná úspěšná autorka Simona Monyová má na svém kontě již dvacet dva vydaných titulů. Všechny víceméně úspěšné, poctěné dobrou kritikou, některé se vynesly vysoko na žebříčku nejčtenějších knih. Každý jistě zná „Tchyně a uzený“, „Otcomilky“ či „Opiju tě rohlíkem“. Zcela čerstvý titul se nazývá „Já o koze, on o voze“ (fotografie pochází ze křtu této knihy). Za celým úspěchem však nestojí žádné známé nakladatelství, jak bychom mohli očekávat... (Ačkoliv v jednom brněnském tato spisovatelka začínala.)

Nejprve otázku: S jakým člověkem si raději poklábosíme - s pesimistou nebo optimistou? Nejčastější odpověď: s optimistou. A to platí i v případě, že nám  pesimistovy názory připadají zajímavé. Proč? Protože raději strávíme víc času s tím, s kým se dokážeme uvolnit a zasmát, než s tím, kdo třeba moudře, zato negativně filozofuje.

Svět literatury (http://svet-literatury.wz.cz) je literární server, který se věnuje především recenzím knih a životopisům autorů, ale také volné tvorbě. Na svět literatury můžete zaslat svá díla ke zveřejnění, přečíst a hodnotit tvorbu ostatních a účastnit se občasných literárních soutěží. Provozovatelkou serveru je Markéta Karešová.

Časté užívání klišé jsou velice častou chybou začátečníků a někdy i zkušenějších autorů. Text přitom s omšelými frázemi ztrácí na přitažlivosti. (Mimochodem i samotný výraz “omšelá fráze” spadá vlastně také do klišé).

Zatímco Harpagon si lakomě šušnil své zlaťáčky, my autoři bychom si po jeho vzoru měli rozšiřovat, schraňovat a ovšem na rozdíl od Harpagona vystavovat na odiv světu svou slovní zásobu. Čím bohatší jsme, tím lepší! (Harpagon by alespoň v tomto bodě jistě souhlasil.)

Z každého řádku musí sálat především přirozenost. Máte-li potřebu psát, pište, ale nenuťte se do toho. Mám zkušenost s tím, že když jsem si stanovila, že dnes napíšu pět stran, i když jsem je nakonec sesmolila, po opětovném přečtení jsem zjistila, že mi ten čas nestál za to. Text působil krkolomně, škrobeně. Spíš jako žákovská slohová práce, ne zábavný román.

Dialog je velmi důležitým stavebním kamenem prózy. Dialog náležitě oživí text. Bez něho se každá próza stává spíše popisem. Minule jsme si řekli, že při psaní dialogu musíme především ohlídat, abychom ho neošidili a nepletli si ho s divadelním scénářem. Pohlédněme nyní na dialog i z jiného úhlu.