Památník Tomáše Bati ve Zlíně vstoupil do hlavní turistické sezóny vernisáží expozice Vysněné město. Interaktivní výstava, která vznikla u příležitosti 150. výročí narození Tomáše Bati a 135. výročí narození architekta Františka Lýdie Gahury je v památníku k vidění do konce roku 2026.

Na Velikonoční pondělí 2026 připadlo dvousetleté výročí narození malíře Gustava Moreaua (1826-1898), který patří k největším symbolistům. Sice na mytologické náměty maloval taky z toho důvodu, že je tenkrát upřednostňovaly akademie výtvarných umění, ale nevadí a spisovatel Joris-Karl Huysmans (1848-1907) líčí dojem z jeho obrazů ve slavném románu Naruby (A rebours, 1884):

V teplickém turistickém informačním centru aktuálně probíhá výstava s názvem Příběhy srdce, která představuje tvorbu litoměřické malířky Lenky Divišové.

Zahájení se konalo už téměř před dvěma týdny, a bohužel se při něm projevilo, jak zvláštně to zde na severu funguje.

Hana Klínková - alias editorka nové české antologie Čtení o Josefu Váchalovi - deklaruje hned jejím úvodem, že sem vybrala texty vrhající se především na Váchala-literáta. Ne grafika. Jako spisovatel vlastně není doceněn, zvíme, a ostatně i edice Čtení, ve které kniha vychází, mluví o literátech… a tak už analyzovala například i Danta Alighieriho a Boženu Němcovou.
 

Adršpašské skály, které v roce 2025 navštívilo přes půl milionu lidí, představily unikátní ilustrovanou mapu. Jejím autorem je známá výtvarnice Eliška Soffer Podzimek, která k této lokalitě chová silné osobní pouto již od dětství. Cílem projektu bylo vytvořit průvodce, který nebude sloužit jen k orientaci, ale díky svému estetickému zpracování se stane i trvalou vzpomínkou na návštěvu skalního města.

Co jest nejskvělejší na Donu Rosovi (*1951) neboli komiksovému tvůrci z USA, kterému vyšla před Vánoci 2025 česky kniha Syn slunce? Je tzv. nerd, tj. neškolený, nadšený amatér. A... vyšvihl se mezi profi-kreslíře a scénáristy - z pozice "pouhého" sběratele-kompletovatele kreslených seriálů. Má dnes jednu z největších jejich sbírek ve Spojených státech a vedle ní vlastní dílo a vedle titulního Syna slunce svazek shromáždil i třináct dalších Rosových komiksů z let 1987 a 1988 a pobaví, když autor v předmluvě nezakrývá, že při práci na prvních z těchto děl „prostě“ kopíroval vystřižené postavy vytvořené kdysi legendárním Carlem Barksem (1901-2000). Co je fakt? Že právě kopírováním jeho kreseb se dostatečně vypracoval.

Legendární malíř Věnceslav Černý (1865-1936), kterého Zdeněk Burian označoval za svůj vzor, se koncem roku 2025 dočkal první monografie. Knihu napsali Vladimír Prokop, Simona Hrabalová a Jan Bouček.
Černý pocházel z Benátek nad Jizerou a jako dítě seznal, co to znamená, když vám domek shoří nad hlavou. Stěhovali se, až otec našel práci ve smíchovském pivovaru.
Roku 1881 ukončil Černý s kvartou gymnaziální studia a jako šestnáctiletý jinoch nastoupil do Akademie výtvarných umění v Praze. Ale vydržel krátko.
Roku 1885 opakoval ten pokus ve Vídni a také se nestal akademickým malířem, ač se tím titulem nechal zbytek žití oslovovat, ba uváděl ho chrabře v úředních dokumentech. Do Prahy se vrátil roku 1887 a spoluzaložil tam Mánes, původně sdružení naveskrz recesistické, jak už si dnes málokdo uvědomí.

Myslel jsem, že to byla jen doba mého dětství. Papírové modely Albatrosu. Třeba Karlštejn (1972) nebo Humprecht (1974). Ale omyl. Vrátilo se to a nakladatelství dokonce dělá, jako by s modely nikdy nepřestalo.
Právě vyšla kniha alias vystřihovánka Pohádkové hrady a zde je něco o jejích tvůrcích…

Následujících pár řádků je taky o zrovna vydané publikaci Rychlé šípy lepí vystřihovánky, ale úvodem připomenu, že nakladatelství Albatros dodnes uveřejňuje i vystřihovánky jinačí a udržuje barevnou legendu, kterou máme někteří secvaknutou s dětstvím. Nebo už si snad nepamatujete na pestrou a velkoformátovou edici tuhých listů s charakteristickým záhlavím? Já ano, a když mi bylo deset (1974), umožnila mi si vystříhat a slepit „islamistický“ Humprecht, tyčící se velebně nad Sobotkou „nedaleko Jičína“ - a vybavuji si četné další albatrosí artefakty a vybavuji si je s láskou, a to nejsem žádný posedlý fanatik lepení. Naopak.

I tak to chodí. Teprve půl století po (předčasné) smrti se dočkal malíř (a to vcynikající) Václav Junek první řádné monografie. Snad je to i následek toho, že za socialismu působila jeho tvorba místy poněkud kapitalisticky, a naopak po sametovém převratu mu dali na talíř jeho práce pro komunistické papaláše.
Teprve v lednu uplyne ono půlstoletí od smrti tohoto akademického malíře a letos v říjnu se pomyslně dočkal dvousetstránkové monografie, již dal dohromady Jiří Polák. A dělal, co mohl, ale výsledek zcela prvotřídní není.
Václav Junek (1913-1976) byl bravurní grafik a ilustrátor sto padesáti knih, především dobrodružných, a je i spolutvůrcem klasického Slabikáře nebo Rychlých šípů Jaroslava Foglara. A taky hrdinou Hrabalovy knihy Slavnosti sněženek. Ve známé Menzelově filmové adaptaci jej zosobňuje hudebník Ferdinand Havlík.

Dovolte, aby k vám přišla vaše vlastní odpověď. Karty mají z jedné strany nádherný obrázek, jako z jiného světa. Možná fantazie, pohádka, Avatar, víly, pohádkové bytosti, archetypální výjevy plné energie. Několik vrstev lidské duše v různých barvách. Rozložení karet vám pak ukáže, kde máte nejvíc energie, kde máte nejméně. Co je vaším úkolem.
 

Jedna z karet mi vzala srdce. Vzala dech. Oslovila na nejhlubší úrovni. Karty Léčivé srdce mají zvláštní zpracování: Jedna strana je nádherný elegantní obrázek, jejich druhá strana je inspirativní text. Ten často skrývá mystický příběh, který nás má oslovit na nejhlubší úrovni.
 

Milujete-li tenhle zamilováníhodný kalendář, máte jistě radost, že s ním můžete prožít další rok. Miluj svůj život na rok 2026 je tady a Lucie Ernestová si na něm zase dala záležet.