CI5. Shoda s názvem britské bezpečnostní služby, či tajné policie, není náhodná. Tříčlenná kapela rockových harcovníků nahodila stejnou tvář jako proslulí Profesionálové ze stejnojmenného seriálu. Jednotný výstup, tříčlenné sjednocení základních idejí. Přímočarý bigbít. Nic nepřetavující, tvrdě a jednoduše vycházejí z buggy a rock´n´rollu. Přesný, šlapající spodek, roky osvědčená kytara nad tím, jednoduché, možná trochu naivní texty.
Antonín Jireš – kytara, zpěv; Ladislav Procházka – baskytara; Petr &Slapák – bicí. Sestava jako u Katapultu. Ale s muzikou kapánek vedle. S muzikou rychlejší, šlapající.

Rubiano. Pro mě jednoznačně nejpříjemnější hudba večera. Zde je minulý report.
http://www.webmagazin.cz/index.php?stype - =all&id=9712. - Tereza Hrubanová přeřadila na vyšší rychlostní stupeň. Vyměnila basáka a svět to cítí vlastně od prvního kšeftu. Za basou najdeme Marka Cábu, jinak syna známého baskytaristy Karla Cáby (m.j. Kontraband Milana Svobody). Za bicími stále Kanaďan Daniel Charron. Tereza více zpívá a jejich muzika ztratila intelektuálský, ale přece jen sicflajš. Ta muzika byla vždy z rodu andělských, ale teď dostala křídla. Jejich výlety do hájemství třeba funky... Moc hezké.
Jeden ohromný fór, vytažený z klobouku jejich sestavy. Bubeník Charron je v Čechách, když se trochu rozhlédl, profesionálním trenérem v golfu. Bicí tedy předvádí i na greenu, ale v sále je sjíždí paličkami. Drobně nasekaný beklajt od Terezy Hrubanové je elektrizující.


Na starý kolena band. V Plzni čím dál víc populární parta. Dnes bez kláves a foukačky. Kytarový sound od začátku do konce. A v mnohých případech jsem to vnímal pozitivně. Stavět ale kapele nový profil nejde. Vzpomínám na jednu repliku z rozhovoru s lídrem Tomášem Kotorou. Víš co, podívej se ten název. Na všechno nový je vždycky času dost.