Otec vlasti a jeho ideály. Vždycky měl tohle místo rád. Chtěl z něj mít výstavní síň zlaté Prahy, vystavit je na obdiv a v roce 1371 k tomu přidal další díl. Rychlými kroky dohání tahle radnice krásu té Staroměstské. Čiší novotou, láká i vábí. Krásně klenutá podloubí, jak to jen stavitelé gotiky umí. Když je budovali, ještě nikdo netušil. Sakra, jak snadno se dají lidé zlomit! Ale to bychom předbíhali. Teď tudy procházejí slavnostní procesí, ve kterých nejčastěji slyšíme vedle staré dobré češtiny italské pokřiky. Zní to legračně. U těchto veselých horkokrevných lidí máte vždycky pocit, jako by se hádali nebo zpívali.

Novoradní mají plné ruce práce. Musí dnes dohodnout další dostavbu. Dlouho se tu nic neměnilo, ale teď je to na spadnutí. A to, co si dovolil ten Lurago! Před dvěma sty lety by se to stát nemohlo. Staré dobré časy. Zakázané potyčky se zbraněmi v rukou se tenkrát odbývaly rozhodně jinde. A tresty? Ty byly přijímány s pokorou. Včera sem ten italský ďábel vtrhl, hrozil. Konšelům! Však na něj brzy dojde. Ve sklepení se mu chystá místo. Vedle Polévky a Jelita je dost místa a ze síně je slyšet škodolibý smích. Náš mistr má obdivuhodné způsoby, jak pod kůži zrovna těmhle proniknout. Ale ti dva se drží dlouho. A ani nehlesnou. Naposledy řvali, když společně napadli kupce na rohu Ječné. Vybrali si špatnou chvíli a špatnou oběť. Už dlouho se snažili tyhle chmatáky dopadnout. A teď si kat mne ruce. Nikam nepospíchá. Lidská zrůda, co spojila svůj život s trýzněním druhých. Ne pro právo, ale pro radost. Ostatně proto je tak dobře placený. Ale ti dva jsou jako z křemene. Tohle dlouho nezažil. Ani ho to netěší, v očích nevidí bázeň. Zítra je předá oprátce. A snad pro tohle jejich vítězství se rozhodne navždy říkat tomuto sklepení Polévka a Jelito. Až sem jednou přijdou jiní lidé, budou mít pocit, že se tu konaly hostiny. Takhle se vysmát světu, to baví.
Ve třetím patře to jiskří. Jakýsi hejsek přišel s nápadem, jak ulehčit radním. Denně tu mají rozepře z trhu, kdo koho ošidil a o kolik. Mají snad tady vážit, přeměřovat? Oni, páni! A tak to většina z nich nakonec vidí jako dobrý nápad. Věž bude téměř dokončena a může více posloužit. Nebude pouze přeměřovat čas, ale i míru. Loket v omítce, dobrý nápad! A na pranýř bychom mohli dát i váhu, vesele se zasmějí páni radní.

A co je pravdou? Novoměstská radnice tu dosud stojí, stavěla se již za života Karla IV. A dokončena byla na počátku 15. století. Později byla přestavěna v renesančním slohu, gotická dodnes zůstala její sklepení. Ta sloužila jako mučírna a vězení, prý jedním z prvních vězňů zde byli Polévka a Jelito. Kdo ti dva vlastně byli a jak skončili, nevím. V téže době měl s konšely co do činění Carlo Lurago, když jeho kousky vyvrcholily smrtelným zraněním soupeře. A loket? Ten dodnes patří k „věžnímu“ znamení. Jenom pranýř už tu není. Stáli bychom o něj?

Kam se vypravíme příště? Co byste řekli poklidnému Ignáci? Karlovo náměstí ještě rozhodně neopustíme.

_{(Foto www.czechcot.com)}