S filmem Pevné pouto to je těžké. Byl natočen podle stejnojmenného, velmi známého a vysoce ceněného psychologického románu Alice Seboldové. A je proto téměř jisté, že více si ho užijí ti, kdo román znají. My ostatní ho zřejmě zařadíme do šuplíku průměrných hororovo-psychologicko-fantaskních příběhů, kterými nás Hollywood zásobuje rok co rok.

Téma života po životě je už poněkud profláklé, stejně tak zoufalá snaha násilně zesnulé oběti dojít spravedlnosti a pokoje. Peter Jackson si tohoto faktu musel být vědom, proto téma ozvláštnil snovými, pěkně drahými trikovými scénami. A právě kvůli nim a jen kvůli nim stojí za to film vidět. Nicméně, to je trochu málo.
Příběh samotný je prostý. Susie (Saoirse Ronanová), čtrnáctiletá teenagerka, je plná života, právě nalezla svoji první lásku a štěstím bez sebe utíká ze školy domů. Vezme to ale nešťastně zkratkou, přes nevábné kukuřičné pole, a zde natrefí na pana Harveyho (Stanley Tucci). Zná ho, je to jejich soused a bohužel také zrůda, psychopatický deviant a mnohonásobný vrah. A právě tenhle nenápadný pán ji připraví o život. Susie se nicméně neodebere do nebe, ale ze zvláštního světa mezi nebem a zemí pozoruje cvrkot na zemi. Že to není veselý pohled, je pochopitelné.

Tatínek (Mark Wahlberg), stejně jako její mladší sestra, jsou posedlí pátráním po možném vrahovi, zatímco se maminka (Rachel Weiszová) utápí v slzách (zřejmě proto byla tato herečka vlhkého pohledu najata) a snaží se zakonzervovat dceřinu památku. A pak je tu ještě svérázná babička (Susan Sarandonová), snažící se rodinu opět stmelit, aby normálně fungovala. Toť vše.



Film Pevné pouto je bohužel důkazem, že peníze, věhlasný režisér a známí, až hvězdní herci, mohou přes veškerou snahu zplodit něco, na co pravděpodobně zapomenete hned, co vyjdete z kina. Krátce a prostě, příběh klouže po povrchu, chybí mu šťáva a emoce. Herci mohou plakat, křičet, zoufat si, nicméně kde nic není, ani divák slzu neuroní. Při téhle příležitosti není možné nevzpomenout na film Duch s Patrickem Swayzem. Ano, byl to možná duchařský kýč, který by se asi s Pevným poutem srovnávat neměl, nicméně dokázal vtáhnout do děje, zaujmout, nenudit. A tyhle všechny elementy kupodivu proklouzly Jacksonovi mezi prsty, hlavně díky dost ploše napsaným postavám.

Saoirse Ronanová jako Susie se snaží, což o to, přesto nevzbuzuje v divákovi patřičný pocit lítosti či sounáležitosti, babička, v podání Susan Sarandonové působí jako zmalovaná čarodějnice, která má zřejmě vylehčovat atmosféru, místo toho ale otravuje a divák nakonec docela chápe její dceru, že si sbalí kufry a na čas se odstěhuje (byť její útěk od rodiny má samozřejmě podstatnější motivy). Mark Wahlberg (bože, jak ten čas letí, on už hraje otce), je celkem přijatelný, konání jeho postavy je logické, ale chová se jen tak, jak bychom očekávali. Nic víc, nic méně. Stanley Tucci je tradičně dobrý jako vždy, ostatní více méně přehrává, nicméně podobných psychoušů jsme už viděli desítky, nic nového pod sluncem. A mimochodem, psychopat, stavící si doma pro potěchu dům pro panenky – není to, alespoň v americké televizní tvorbě, klišé z nejklišovatějších? (za všechny úchylné modeláře R.D.Anderson v tv filmu Očima zabijáka)
Také stopáž 135 minut u filmu prakticky bez skutečně dechberoucí zápletky je dost nepříjemná.

Sečteno, podtrženo, nepoučenému divákovi zůstanou ve vzpomínkách pouze scény z fantaskního života „mezi dveřmi“ (a ty skutečně zaslouží absolutorium). Ovšem ani ty neohromí originalitou. Myslím, že každý kinofil si musí vzpomenout na výtvarný zážitek filmu „Jak přicházejí sny“s Robinem Williamsem, který byl jako celek mnohonásobně lepší. Mimo jiné proto, že měl překvapivou pointu, což Pevné pouto nenabízí.

Naopak, poslední dílek k dobru Pevného pouta tvoří originální hudba Briana Ena, dodávající potřebný magický nádech. Proč score zatím nevyšlo ovšem zůstává ve hvězdách.

Peter Jackson řekl: „Ten film nelze přiřadit k jednomu žánru. Obsahuje prvky klasické kriminálky, prvky fantazy, zároveň jde o vztahové drama a místy se i zasmějete.“ Inu, já říkám, Pevné pouto tak nejvíce připomíná bramboračku, která překvapí jen tím, že je bez soli a majoránky. Ovšem, na rozdíl od Jacksona, si nemyslím, že byste se při jejím polykání alespoň na vteřinu zakuckali smíchy.

Osobně dávám 60% a to jen kvůli výše zmíněným výtvarným scénám

Pevné pouto (Lovely bones)
USA, 135min, od 12 let
režie: Peter Jackson
scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens
hrají: Saoirse Ronan, Mark Wahlberg, Rachel Weisz, Susan Sarandon, Stanley Tucci, Michael Imperioli
premiéra ČR:18.03.2010
Bontonfilm

foto: Bontonfilm