Jak mi dupou králíci 

                                        Ptáš se, jak mi dupou králíci: 
                                        skvěle - pojď si poslechnout,
                                        sevřeně v trojstupu obcházejí chalupu,
                                        smělý úsměv na líci - tak mi dupou králíci!
                                        Ptáš se, jak mi dupou králíci:
                                        skvěle - pojď si poslechnout,
                                        stejný krok, stejný vous, každý láskou by tě kous’,
                                        v očích žár a pevný cíl - tak mi dupou králíci!
                                        Jejich uši možná tuší více, nežli ti oči napoví,
                                        formaci svou neporuší, no zkrátka už jsou takoví,
                                        zoceleni jsou i v duši, ve své duši králičí, 
                                        bubny zní a srdce buší, kroky duní v jehličí,
                                        kupředu levá a zpátky ani krok!

Čím je Vodňanský výjimečný? Především vypointovanou poetikou, nestandardním nápadem. Všimněte si posledního verše. Ten tam byl, pak zase nebyl a teď je. Jestli si to někdo neuvědomuje, tak malé připomenutí. A jestli nepamatuje, tak tím líp pro něj. A pak je tu něco natolik neobvyklého, že to stojí přinejmenším za zmínku. Vodňanský postaví hudební frázi a tu obsadí rýmovanými poloverši. Na líci, králíci, vous, kous´. Nešetří, chlapec. Ani nás. Však to unesem. Jen do nás! Chce se mi říct, že kdo začne s velkým medvědem a pokračuje k malým králíkům, musí to myslet dobře. A když to prošpikuje vysokoškolskou pedagogikou, nemá to chybu. Jeden aby se přímo těšil do studií. Jenže se ho to už netýká. 

Postavte dvojverš, kde v každém uplatníte po dvou rýmech jako on. A neokázale.

_{Zdroj fotografií www.i-humr.cz}

_{Vodňanský, Skoumal dnes}