Šaty na ramínkách nebo Poutníci na věšáku?
01.04.2010
Jaromír Komorous
Hudba
&Saty na ramínkách je jedna z písniček alba, se kterým přišli Poutníci už v roce 2006. A na věšák bych je ještě neodkládal, i když té asociaci nešlo odolat. Skupina se drží na špičce našeho bluegrassu už pěkných pár let, přivedla na pódia naší současnou žánrovou jedničku Roberta Křesťana a její profilace je natolik jasná, že jde zvukově poznat mezi řadou jiných.
Sólová kytara a kontrabas jako antré, už pikuje banjo a zpěváci startují. Nezadýchaní, v tempu, jsme na začátku. Parta kolem kontrabasisty Jiřího Karase Poly je očividně stmelená už jenom názorem na muziku a citem pro žánr. Atmosféra natáčení ve studiu AV Servis ve Vyšším Brodě musela být pohodová, až k závidění.
Kapela postavila svůj zvuk na elementární znalosti žánru všech instrumentalistů a svou technickou zdatnost zde předřadila diskutabilním pokusům o posun soundu někam za hranice své hudební kapitoly. Ve zpěvu vsadila na kontrast zpěvu ostříleného harcovníka naší scény a v tomto případě i kapelníka Jiřího Poly a ostatních hlasů z kapelní vozby. Z nich mě nejvíc potěšil ten Jiřího Macha.
&Saty na ramínkách jsou tou nejlepší výpovědí jeho generace.
Jak nastoupili do služby? Jan Máca - sólová šestistrunná kytara a doprovodná dvanáctistrunná, zpěv
Zdeněk Kalina – sólový zpěv a dvanáctistrunka na koncertech
Jiří Mach – sólový zpěv, mandolína
Peter Mečiar – banjo, dobro, steel kytara
Jiří Karas Pola – sólový zpěv, kontrabas
Parta si vystačí bohatě se svou autorskou tvorbou, ale přece jen se ve dvou kouscích přiznala ke svému hudebnímu idolu, jímž je velký Kris.
Kris Kristofferson, abych byl úplný. Nedivím se.
Krásná baraccuda je nejlepší píseň alba a druhá
Poslední jízda se jí hodně přibližuje. Smekám zde před textaři, jimiž jsou, v prvním případě
Josef Prudil a v druhém
Milan Jablonský. Odvaha jít v textech přes vyježděné koleje je v tvorbě hodně zřetelná. Připojte chlapský zpěv, jímž disponuje
Zdeněk Kalina a možná se budete i baraccudy bát.
A pak je tu písnička, která mě svou aranží skutečně přivedla na břeh večerního moře.
Vlna za vlnou autorského tandemu
Pola, Jablonský vám posadí do ruky sklenku tequily, osolí i písek u nohou a pobřežní skály očepí přílivovými vlnami. Za mikrofonem znovu
Jiří Mach, ale zde mě přesvědčuje hlavně jeho mandolína. Uzemní člověka na jakýsi starý rozpadající se člun na břehu a nechá koukat do vodních ploch s hloubkou pod nimi.
Pryč! Hned! Proč s tím přicházím teď? Protože se blíží čas Velikonoc a ze všech koutů světa dostaneme do zpravodajství svědectví o cestách poutníků ke kříži a s křížem. Budou chtít dokazovat, jak moc upřímně se cítí být zasaženi křesťanskou vírou. Nechme jim to. Nás může těšit, že skupina Poutníci nic řešit nepotřebuje. Nechte mluvit jejich hudbu. Tím směrem kráčí někdy sama. Na bedrech maximálně kříž utkaný z tónů. Netíží. Hladí. Toho se člověk nezbavuje. CD Poutníci 2006
Zdroj obrázků www.bgcz.net ;www.kczahrada.cz
sestava z natáčení