Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 22.6.2025, svátek má Pavla 

Hledej

Autorský web

OdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)


Nejčtenější za 14 dní

Nakonec úřaduje smrt – detektivní román z prostředí ministerstvaV hlavní roli citron: Cyberlemon válcuje cybertruck. Kde ho spatříte?Self-care: Klíč k harmonii v moderním světěHavlovy děti: New adult román o generaci vyrůstající ve svobodě5 netradičních grilovacích receptů pro dokonalé létoJak putovat světemMechanická princeznaFestival Prague SoundsPrázdniny pro zaláskované„Lásko, neblázni!“ – příběh, který neřeší jen vztahy, ale i hodnotyNeporazitelní slibují velké herecké výkony i silný příběhToulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 1


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Poutnice v labyrintu

05.04.2010   Julie Kolocová   Výtvarné umění   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Poutnice v labyrintuÚvodní tóny příčné flétny Jana Riedlbaucha spolu se sametovým hlasem Petra &Stěpánka příjemně uklidnily mysl, připravily na jiný prostor, jiný čas. Tak začala vernisáž retrospektivní výstavy Petr Pavlík „Poutnice v labyrintu“ v prostorách Veletržního paláce 31.3.2010.

Petr Pavlík se narodil roku 1945 v Praze, v letech 1967-1973 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, od roku 1995 příležitostně přednáší na AVU v Praze, FF UK v Praze, ale i jinde. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha veřejných i soukromých sbírkách. Před časem přerušil vlastní výtvarnou tvorbu a věnoval se publicistice a kritice. V současnosti je opět výtvarně činný.
Výstava Poutnice v labyrintu je rozsáhlou přehlídkou jeho tvorby, v níž navazuje na předchozí v Mánesu. Tematicky je sjednocena postavou jakési poutnice, viděnou v mnoha rozměrech, stáří i projevech. Je pro nás odhalením autorovy duše, tvrdé i jemné animy, se kterou se potkává. Oleje, převážně velkých rozměrů, obsahují často i motivy kamenů jako symbolů stálosti, mnohdy neřízené energie, jindy naopak smutné stagnace. Velmi působivé jsou i jeho kvaše, silné abstrakce posunující rovinu díla do kolektivních rozměrů. Obrazy doplňují autorovy umělecké objekty, ze kterých je cítit snaha po nevyumělkované dokonalosti a schopnost vnitřního nazírání. Velkou předností výstavy je, podle mého, různorodost. Co kout, to změna. Ovšem v dokonalém souladu, nic není cizí. Vše má své místo a propojení. 
A co v úvodu řekl sám autor? "...Má recidiva k výtvarnu nebyla ani záměrná. Při stěhování do nového ateliéru jsem každý obraz musel vzít do ruky a zjistil jsem, že si některé zaslouží dodělat... Ale více se věnuji objektům a je samotné bych nazval Labyrintem. Myslím si, že v oblasti malování dlouho nesetrvám, ale budu věrný plastikám. Tady uvidíte mimo jiné jednu, kterou jsem tvořil celé desetiletí. Sto pohledů na jednu věc. Jiní dělají sto soch, já sto v jedné. Je to ekologické..." 

Ticho, 1983
Klidná říše snů, zpěv a vábení řeky. Ta téměř stojí, zastavil se tu čas. Nebojíme se usnout, nic nehrozí, z oblých balvanů dýchá teplý podvečer, láká, jenom ulehnout.
 
Kameny, 1975
Pravý opak, dynamika, energie provázená rychlým pohybem. Neklid podporují barvy tu v tónech studené, jinde v teplých v prudkém nečekaném přechodu. Cítíme vír tahů štětcem provázených silnými nánosy barev, aby o kus dál naopak jemnými tahy uklidnily. 

Krajina s prázdnou židlí, 1975
Kraj plný životadárné zeleně, přitom bez života. Vzpomínka na něj ale hřeje, v pozadí zase tíží samota temná. A v přední linii jako bojovníci obří kameny letící do minulosti, k osamocené židli. Kdo na ní asi seděl? 
                                                                                                         
Zrcadlo (vykopávka), 1976
Ložnicím starých dam, ale i jiným by slušelo. Podívám se do něj, zůstávám spokojena. Ráno, večer, v poledne, stále dokonalý obraz. Co víc si, milé dámy, přát? 

Vstup do labyrintu, 1993
Každý člověk žije výsledkem svého rozhodování v daném okamžiku. Někdy osudově. Pak můžeme být stráveni žárem nebo pohlceni propastí. Nebo se ocitnout v dokonalosti. Těžkost rozhodování, vejít, vykročit?

Petr Pavlík
Poutnice v labyrintu
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7
31.3. - 30.5.2010

Foto: autorka článku


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Kateřina Soukupová - 15.4.2010 - 20:07

Julo, bezvadné. Krásný popis díla. Cítím to stejně.


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0303 s