Nezastírající zpověď. Obsahuje celý protagonistův plodný život od dětství, první divadelní i filmové kroky, velké úspěchy v pražském Činoherním klubu, nezapomenutelné filmové role před absolutním zákazem činnosti. Vysvětluje odchod do rakouské emigrace, pocity při návratu. Neopomíjí ani slavnou a legendární filmovou roli v roce 1992. Major Terazky v Černých baronech dle románu Miloslava &Svandrlíka vysublimoval v postavu, jež nasákla snad všemi aspekty blbství tehdejších zelených mozků. Tragikomika přímo vzorová.

Kniha prozrazuje známé pravdy, jež z úst Pavla Landovského dostávají nahořklou příchuť. Divadelní role a prostředí staví a stavěl vždy nad filmové. Finanční lukrativnost těch druhých je známá. S tím souvisí i nikde nevyřčená solventnost rozeného bouřliváka. Nádherná atmosféra Činoherního klubu v roce 1976, kdy byl z jeho služeb propuštěn, je na hony vzdálená tamní atmosféře na sklonku tisíciletí. Společenství ideově spjaté se cestou k moci rozpadá na elitu a lid. On, nikým, snad dokonce plánovitě, neosloven k účasti ve skupině první, zákonitě končí v druhé. Hrdě se k ní hlásí. Ale není to ukřivděná póza? Některým názorům budete tleskat. Nad jinými se aspoň zamyslíte.

Čtenář se zákonitě dostává k přerozdělení vztahů se všemi atributy, které nabízí. Věcnost a střízlivá nová kategorizace těch předešlých na dnešní je však obdivuhodná. Nadhled, ironie, ale bez úšklebků i případného shození do studně, čili odsouzení, pouhé konstatování stavu. Je z toho člověku smutno. Ale proč, když z toho není Lanďákovi? Utrpení mladého Boháčka odstartovalo řadu velkých filmových rolí. Biograf Nestyda ukazuje herce i v té malé. Havlova Audience sklízí uznání mezi hrami divadelními. Patří bezesporu k těm, jež mají v sobě i absurditu nejen let, do kterých je situována. Tedy přesně do Landovského životní filozofie.

Biografie psaná pod tlakem okolí? Biografie navzdory okolí? Jsem zvědav, co řeknete.

_{Helena Albertová, Pavel Landovský: Lanďák
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2010
Obálka www.knihy-xyz.cz; Foto Ivan Kyncl}