Pro výtvarníky do 33 let z České a Slovenské republiky je tento třetí ročník vítanou možností, jak v kultivovaných pražských prostorách nakloněných umění prezentovat svou výtvarnou práci. A nejen to, mohou poměřit své „síly“, ukázat kvality tvořeného a nabídnout návštěvníkům galerie minimálně pohlazení z pocitu, že umění nevymřelo, naopak tu stále je a bude. Vidět v jednom prostoru tolik energie mladých tvůrců je k tomu dobrým předpokladem a my se rádi pokocháme. Libovolný žánr, objekty, užitné i neužitné umění, projekce, navíc nesmlouvavost, provokativnost mládí. Správně tušíte, že nudit se nebudete.

11 finalistů
Petr Bařinka, The End
Martina Chloupa, Hezky česky
Jakub Janovský, Nástěnná malba a video
Juraj Kolár, Brána
Denisa Krausová, Cyklus obrazů V lese
Karel Kunc, Bez názvu
Michaela Maupicová, Z cyklu Oriment
Martina Pešková, Interiér I, II
Martin Sedlák, Gate
Petr Stibral, Posunutá plocha, Fiktivní prostor
Vladimír Véla, Obrazy z cyklu Virgulkáři

A jak rozhodla při svém výběru porota, pomocí malého předkrmu posuďte.

Martina Chloupa - Hezky česky
Musela jsem se usmát, jak typické pro nás, Čechy. Hrdě mluvit o národu, bušit se do prsou a pak? Raději usednout, ještě lépe ulehnout. Sedací nábytek v národních barvách, dokonce představující českou vlajku, láká k vlastenectví z teploučka obýváku. A co o svém díle prozradila sama autorka? "Přibližuji si něco, co mi bylo od dětství vštěpováno jako mé vlastní, ale přitom ve formě praporu nedotknutelné a respekt vzbuzující, a dávám tomu svůj vlastní rozměr. První prototyp z umělého kamene pro mne splňuje především představu výtvarného objektu. Pro denní užívání jsem potom zvolila jinou, měkčí a tím bližší formu v potahované verzi pohovky."





Jakub Janovský - Nástěnná malba a video
Opuštěná místa, domy squaterů, „vybydlené“ prostory. Takhle se cítíme při prohlídce umění Jakuba Janovského. Sám také v takovýchto prostorách maluje. Tam může být sám sebou a nikým i ničím neomezován, nerušen. Nic se nemusí líbit, malovat se dá ve velkých formátech, veselou barevnost tady nikdo nečeká. Můžeme se děsit, pousmát, dokonce odmítnout. Z úst Cimrmana: „Ale to je tak jediné, co můžeme udělat.“





Národní galerie v Praze
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47, Praha 7
Respirium 5. patra
3.12.2009 - 27.6.2010

_{Foto: repro z katalogu NG 333/2009: Cena Národní galerie v Praze a Skupiny ČEZ pro mladé umělce}