Detektiv Murdoch se stává odborníkem pro podivné případy, které na první pohled vypadají téměř banálně. Tentokrát vyšetřuje vraždu Roda Grimsbyho, v jehož žaludku se našly zbytky barvící fermeže. Vina padá na souseda, s jehož ženou měl Grimsby poměr. Obyčejný detektiv by se spokojil s jednoduchým vysvětlením. Murdoch však tuší, že skutečným vrahem je někdo jiný. Do vyšetřování se zapojí také slavný spisovatel Arthur Conan Doyle, jenž přijel do Toronta, aby nalezl inspiraci pro svůj nový román. Chce pečlivě sledovat postupy detektiva Mudrocha a včlenit je do svého díla. Doyle má ještě jeden, ryze osobní důvod, pro svou návštěvu. Podaří se mu společně s Murdochem přijít na kloub nové záhadě?



Epizoda Břichomluvec patří jednoznačně k nejtemnějším případům první série Případů detektiva Murdocha. Kromě dvou nominací ceny Gemini, kanadské obdoby Českého lva, Břichomluvec zaujímá především skvělým výkonem baviče Gavina Crawforda v roli Harcourta Grimesbyho, zakřiknutého mladíka, vydělávajícího si na živobytí prostřednictvím svojí neobvyklé schopnosti.

Kouzlo této epizody tentokrát nespočívá v představení další vyšetřovací metody, ale především v dobře vymyšleném detektivním případu, do jehož děje scénáristé opět zakomponovali postavu sira Arthura Conana Doylea, spisovatele a stvořitele detektiva Sherlocka Holmese. Přátelství s Murdochem, navázaného v epizodě Jak prosté, milý Murdochu, tentokrát Doyle využívá, aby pozorováním práce torontského detektiva nalezl inspiraci pro svůj další příběh. Anebo se za tím vším skrývá něco docela jiného?

Doyleova záliba ve spiritualismu, vypodobněná ve výše zmíněném dílu, má, soudě dle historických faktů, původ daleko hlubší než skýtá pouhý koníček. Smrt mnoha příbuzných, včetně syna Kingstona či první manželky Louisy, umírající v roce 1906 na tuberkulózu, zapříčinila rozvinutou depresi slavného spisovatele a zároveň podnítila jeho zájem o veškeré nevšední praktiky včetně lékařských-tedy těch, kterým se nepochybně Doyleovi kolegové otevřeně posmívali. Doyleova vášeň zašla ve finále tak daleko, že věhlasný autor odmítal uvěřit racionálnímu základu kouzel svého přítele, amerického kouzelníka Harry Houdiniho, jehož pokládal za jasný příklad vrozených nadpřirozených schopností. Paradoxní na celé záležitosti pak zůstává, že sám Houdini patřil k otevřeným oponentům Spiritualistického hnutí a veškerá „média“ považoval za obyčejné podvodníky.

Přes veškerá snažení, také sir Arthur Conan Doyle dalším ztrátám svých blízkých zabránit nedokázal. Nikdy neuskutečněný rozhovor se stejně zasaženým Murdochem tak zůstává jedinou útěchou tomuto výjimečnému muži.
 
foto: Grenada Media