Aktivistům některých romských iniciativ vadila pasáž, v níž je kocour Mikeš na svých potulkách přepaden, svázán a unesen, kterou autor zakončuje slovy: „Milé děti, ti lidé byli cikáni!“. Podle předsedy Občanského sdružení „Roma Realia“ Václava Mika výrok kriminalizuje všechny Romy. Na adresu Lady uvedl, že je rasista. Proti Mikovi se ale další sdružení, konkrétně ROMEA, ohradila. Plácnutí do vody? Ne, šroubování trpělivosti zde žijící většiny ke kritickému pnutí, abychom se drželi fyzické terminologie. Prohnané zkoušení, co ještě lze požadovat a s čím zatěžovat média i odpovědné orgány. Proč se pan Václav Miko nezamyslí, proč vůbec ve spisovatelově hlavě se tahle myšlenka zrodila, proč se nezamyslí nad prostým dopadem příslušných vět, že totiž každý potrefený se ozve určitě sám, aniž by čekal na slova svého aktivisty? Protože o kocourovi Mikešovi slyší prvně v životě?

Neříkám, že ze všech starších pohádek jsem odvázaný. V knihách, na filmovém plátně. Ale zřetelně si uvědomuji dobu a prostředí tvůrcova života, atmosféru společnosti a nejen v našem rybníčku. Někdo z něj pořád usrkává, všimli jste si? Nejde jen o uznávanou knihu, plnou barevných postav a neobyčejně živých příběhů černého kocourka. Nejde o to ji doplnit kresbami, jež se staly prověřeným „rodinným stříbrem“ české, nejen kulturní obce. Jde o seznámení se s ní a stanovit si hlavní leitmotiv textu. Není to složité. 

Vezměte si, že by potomci Zikmunda Lucemburského obtěžovali zbytek Evropy za přízvisko, jež dostal jejich předek. Jo, je to on. Král, zvaný liška ryšavá. Nebo, že by plešatci vytáhli proti Karlu Jaromíru Erbenovi kvůli jeho pohádce „Tři zlaté vlasy děda vševěda“. A což Karel Hynek Mácha? Ten titulem Cikáni oblažil rovnou celý román, v němž se zabývá i výchovou v romské komunitě. A pokud si pamatuji, tamní způsoby nešetřil. Zobán ve filmu Cikáni jdou do nebe krade jako straka celé a živé koně. Živí s tím půlku svého cikánského rodu, druhá si nakrade sama. Musí? Nemusí. Je jim to vrozené. Nikoli však správné.

_{Zdroj obrázku www.manga.cz}