Královna matka
23.04.2010
Jaromír Komorous
Divadlo
Manlio Santanelli je dramatik od pánaboha. Vystudoval filozofii práva, ale přitahován divadlem, tím prostorem pro uznávanou exhibici každého zúčastněného, začal záhy pracovat pro televizi a pak uvedl na scénu svou první hru. Okamžitě získal přízeň publika i kritiky. Regina madre, u nás Královna matka, je jeho nejhranější komedie. Co s ní provedla Viola?
To komorní divadlo ji postavilo do pozice hereckého koncertu pro dvě osoby, což je u režie a scény, k níž se postavila
Lucie Bělohradská, obvyklý standard. Měla z čeho vycházet. Silný text, výborní protagonisté scény, velmi vkusně připravená hudba. Marie Málková má zkušenosti s velkými rolemi. Vzpomeňme aspoň Antigonu ve hře Hrdinové v Thébách či Matku Ubu v Králi Ubu. Účinkovala i v hrách Václava Havla. Po srpnu 1968 byla její práce u divadla přerušena. Vrátila se až v roce 1984 na Palmovku. V letech 2001 – 2003 získala tři ceny Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon roku. Do Violy se vrací po více než dvaceti letech.
Igor Chmela na sebe veřejnost upozornil zejména v televizní Ordinaci v růžové zahradě. Já bych ale radši uvedl inscenaci Dejvického divadla Bratři Karamazovi a zejména její filmové ztvárnění. Zmiňovat zde hudbu, pod kterou je podepsán
Emil Viklický, mi působí obzvlášť radost. &Spičkový jazzman se velmi zřetelně etabluje i svou scénickou hudbou.
Marie Málková a Igor Chmela na scéně
Santanelli píše víceméně civilním jazykem, vychází z reality, ale dokáže vypíchnout nedostatky a prohřešky našich běžných životů. Odstup od něj? Ano. Zdravý. Ten se asi při takovém přístupu k věci předpokládá. Herci pak mají daleko větší prostor pro svůj herecký projev a Viola umožňuje na ně pomalu dosáhnout. Ideální scéna pro podobná představení.
Co sledujeme? Bolestný vztah dominantní matky a syna, člověka určitě ne zcela vyprofilovaného. Zdánlivě vypočítavého, ale přes všechny atributy svého projevu člověka na své matce do určité míry závislého. Ta neumí naslouchat zaznívajícímu varovnému tónu, jež přichází od syna ve chvílích jeho synovské bezbrannosti. A najednou nečekaný fatální konec.
„Nejsme vděčni jenom člověku, který nám činí dobře, ale i tomu, kdo by nám mohl hodně uškodit, ale ublíží nám jenom málo,“ říká autor po napsání hry, v níž se otevřeně přiznává k vlastnímu traumatu z doby svého zrání. Překonal jej. Přijďte sledovat jak.
Manlio Santanelli: Královna matka, Viola, pondělí 19.4.2010
Režie: Lucie Bělohradská
Překlad: František Miška
Scéna: Lucie Bělohradská
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Emil Viklický
Dramaturgická spolupráce: Alena Kožíková
Hrají: Marie Málková a Igor Chmela
Příští představení se koná 7. května od 20 hodin.
Zdroj fotografií www.divadloviola.cz