Za otcem fenomenologie
22.05.2010
Jaromír Komorous
Společnost
„Bytí světa na základě přirozené zkušenostní evidence nesmí už pro nás být samozřejmým faktem, nýbrž rovněž, a to jedině, fenoménem platnosti.“ Hrůza? Ano. Kdo tu káže tuhle nesrozumitelnost? Pro nás, laiky, pitomost? Zakladatel moderní fenomenologie, zřetelného směru myšlení pro znalé pojmu filozofie, moravský rodák Edmund Husserl.
Narodil se v Olomouci, školy měl už německé. Nic se neděje. Soused Jano se narodil v Nemecké, školy nemá žádné a taky mu pivo natočí. Ve světě teoretických myslitelů se zabydluje dílem
Filosofie aritmetiky (1891). Ale ještě se drží čísel, pojmů, jimž rozumí každý z nás. Kritiku poslal do kouta ohlasem svých probuzených argumentů. Prací na nich si vysloužil profesuru v Göttingen. A se slušnou definitivou v zádech Husserl sepisuje svůj zásadní počin. Roku 1913 vydává
Ideje k čisté fenomenologii. Jedním z hlavních témat jeho směru myšlení byl
problém poznání. Husserl v něm navazuje na velikána Immanuela Kanta. Ale jen aby s ním názorově diskutoval. Co vlastně kázal? Povýšil logiku, matematiku a filosofii na
„trojhvězdí věd“, jejichž zákony vyjadřují absolutně nutné pravdy
a priori. Čili poznání, které může člověk mít bez zkušenosti (ale to je z Kanta). Z toho můžeme odvodit, že
fenomenologie, jakožto
„bytostný názor daného“ čili
fenoménů, jak úkazy můžeme obecně jmenovat, se má stát spolehlivým základem všech věd. Jistě si dovedete představit ten křik v jiných vědních odvětvích. Ale pořád je to křik distinguovaných lidí a nikoli sprosté a nanejvýš hloupé potyčky v našem parlamentu. Co tedy říkal, abychom tomu rozuměli? Z přednášek mám zapsáno:
Usiloval o neustálé prověřování našich motivů, hodnot a cílů; požadoval žít zodpovědně a pravdivě a věděl, že je to nekonečný úkol k naplňování lidství.
Pamatuji si, že z přednášek o jeho učení jsme vždy nějak vytěkali, nebo nepřišli vůbec. To není konstatování k jeho škodě, ale k mé. Pamatuji si také, že vrchní nad našimi čerstvými slogany mávl rukou a při počítání se nespletl. Už tenkrát vystavěl, nic netušíc, fenomén doby: Pingl a policajt má vždycky pravdu. Ne vždy to bylo člověku jasné. Ale co ano? S jeho teoriemi si hlavu nepřeplňme. Rohlík je pořád za peníze, ty v desítkové soustavě, ta je nám vlastní od předškolního věku. Vždy si s úsměvem vzpomenu na Járu Cimrmana a jeho řeč k problému v nějaké hře: V závěru poznávacího procesu nevíme nic, zato bezpečně!
ikonka www.risk-management.cz