Pod křídly velké čarodějky
21.05.2010
Jaromír Komorous
Literatura
Způsob, jakým se ocitl Salman Rushdie na islámském indexu zavržení, na oné problematické listimě ohlášené smrti, před časem sledovali všichni. Autor se neschovává. Píše, publikuje a svůj květnatý jazyk představuje dál celému světu. Dva roky po vydání originálu vydává nakladatelství Paseka román Čarodějka z Florencie.
Čím kniha oplývá, jsou myšlenky obecně platné. Čtenář jich najde přehršel. Zde jedna, která v kvasu celosvětové migrace má nebývalou vážnost i dobovou, dnešní platnost:
Je sama cizost čímsi, co je nutno přijmout jako obrodnou sílu, přinášející jejím stoupencům bohatství a úspěch, nebo v jednotlivci a celé společnosti něco zásadního znehodnocuje, spouští proces rozkladu, který skončí odcizenou, neidentickou smrtí?
Salman Rushdie zůstává věrný svému rodišti a zevrubně znalý teritoria, které nám vždy připadne hodně exotické, vsadil děj románu převážně do paláců dnešního východního Pakistánu a západní Indie. Předvídatelné a z hlediska autorovy praxe pochopitelné.
Román zaujme formou, autorovým slovním rejstříkem, zvolenou lyrickou spisovatelovou licencí a všímavostí detailů. Detailů v různých situacích, které Rushdie schválně vypíchne a jež by zřejmě evropskému pozorovateli zůstaly utajeny. Sáhl do historie a román situuje někam do druhé poloviny šestnáctého a začátek sedmnáctého století, tedy
do období vlády indického císaře Akbara z dynastie Velkých Mughalů a na jeho dvůr.
O čem to je? Tajemný poutník z Florencie se podivným způsobem dostává do blízkosti jmenovaného císaře, dokonce jako anglický vyslanec, pověřený samotnou Alžbětou Tudorovnou. Nelze mu však věřit ani jak se jmenuje a na papír se dostávají mysteriózní příběhy zrovna jako strohá dějinná fakta.
Čím kniha oslní? Autor bohatě používá v románu místní názvosloví, ať už k zeměpisné, jmenné či věcné potřebě. Na konci knihy je bohatý slovník, který použitá slova, v knize jistě beze vší pochybnosti oprávněně vkomponovaná, překládá, vysvětluje a zasazuje do kontextu dějin.
Překladatel Pavel Dominik zasluhuje hluboké uznání, už jen proto, že se zasadil o jasnou dikci překládaného díla a nikterak rušivě nezasáhl do autorova zvoleného slohu.
Co závěrem? Kniha důstojně reprezentuje jak samotného autora, tak zemský region, kam její děj situoval. A maně si uvědomujeme rozdílnost představovaných nám klultur, bez ohledu na zvyklosti tehdejší a dnešní epochy.
Salman Rushdie