Knihovna v Jindřichovicích pod vaším vedením dosáhla významného ocenění v celostátní soutěži o nejlepší knihovnu roku 2003. Co myslíte, že vám k tomuto ocenění pomohlo nejzásadněji. Poradila by jste jiným knihovnám, které se třeba teprve budují, nebo naopak rozšiřují okruh svých služeb, jak dosáhnout oné špičkové kvality?

Velmi důležitým faktorem na úspěchu naší knihovny byla skutečnost, že sama obec má velký zájem na kvalitě obecní knihovny. Bez plné podpory obecního úřadu nezmůže, dle mého, knihovnice/knihovník mnoho. Díky zázemí technickému i finančnímu, díky důvěře do mne vložené, jsem mohla plně realizovat své představy o chodu knihovny.


Málokdo má to štěstí, aby se mu dostalo takové odezvy vlastní práce. Když jste přebírala cenu v Klementinu, co se vám odehrávalo v hlavě? Měla jste trému? Byla jste hrdá na to, že jste z Jindřichovic a jsou Jindřichovice hrdé na to, že mají knihovnici, která se zasloužila o dobré jméno knihovny i celé obce?
Ačkoliv by vaše knihovna nemohla existovat bez finanční podpory obce, předpokládám, že velkou zásluhu na úspěchu máte vy sama. Jistě se shodneme na tom, že řadu věcí lze zvládnout bez velkých investic, kdy stačí osobní iniciativa jednotlivce a ta ve vašem případě rozhodně nechyběla. Jste tedy typem člověka, který když vykonává nějakou činnost, dělá ji s nasazením a zapojením vlastní invence?

Přiznávám, že pro mne největším ohodnocením je fakt, že do naší knihovny chodí čtenáři, čtou knihy a jsou spokojeni. Samozřejmě pro mne byla velká čest, když jsme se dozvěděla, že jsme byli nominováni, ale svítící oči babičky, úsměv školáka, když mi vrací knihu se slovy - to bylo skvělý- moc se mi to líbilo - bylo to ono- je pro mne darem mnohem hřejivějším.
To, že naše knihovna vyhrála bylo překvapení pro mne i pro pana starostu, radostné překvapení. Nepřipravovala jsem si projev, ani jsem neměla trému. Bylo příjemné už jen sedět mezi knihovnicemi a knihovníky, kteří aktivně spoluvytvářejí živoucí knihovny.
Ptala jste se, zda-li jsem byla hrdá na to, že jsem z Jindřichovic a zda-li Jindřichovice jsou hrdé na mne jako knihovnici. Ano, jsem velmi ráda, že smím žít v obci jako jsou Jindřichovice pod Smrkem a to nejen kvůli knihovně, biokotelně, větrným elektrárnám, výjimečné základní škole, možnosti aktivně se podílet a spolurozhodovat o osudu obce, ale především kvůli lidem, kteří zde žijí, kteří Jindřichovice tvoří a kteří Jindřichovicím dávají tvář i srdce.
Zda-li jsou lidé hrdí na mne netuším, a přiznávám, nepřijde mi to podstatné. Vždyť stejnou měrou se na našem úspěchu podílí samotní čtenáři. Právě díky čtenářům, podpoře obce a spolupráci s libereckou knihovnou jsem mohla realizovat svou vizi knihovny.
Knihovny, která je místem setkávání, knihovny která nasytí vaše srdce i mysl, knihovny, která pohladí duši.
V praxi se to projevuje, jak výběrem knih vycházejícím vstříc potřebě čtenářů, tak i rozsáhlou výpůjční dobou i příjemným prostředím. Vážím si kohokoliv, kdo vkročí do naší knihovny a nikdy jsem neměla potíže s nemístným chováním.

Řada vašich kolegyň z jiných knihoven doslova válčí s dětskými čtenáři, kteří pro ně znamenají živel, jenž trhá a ničí knihy. Je vůbec v moci knihovnice naučit děti lásce a úctě ke knihám? Musela jste se i vy vyrovnávat s tímto problémem? A jak jste ho vyřešila?

Skutečně nepamatuji případ nevhodného chování dětí. Věřím tomu, že už prostředí i přístup vytváří podmínky pro adekvátní reakci. Tedy pokud člověk vnímá, že je přijat, nemá potřebu se bránit. Za celou dobu mého působení byl jeden poničený knižní obal a jedna stránka. Čtenáři, kteří to způsobili, mě na závadu bez váhání upozornili.


Jedním z cest přivézt čtenáře k zajímavým publikacím je veřejné čtení. Ve vaší knihovně se tomu tak dělo a děje pravidelně každou středu pro dospělé i děti. Zajímalo by mě, zda ten impuls přišel od vás díky tomu, že sama velmi ráda předčítáte, nebo to byla jedna z konkrétních snah, jak do knihovny přilákat další zájemce? Setkala jste se již na počátku této aktivity s ohlasem vašich spoluobčanů, nebo jste musela usilovat o jejich zájem a důvěru budovat. Máte dneska už stálý okruh posluchačů?

Nápad veřejného čtení vzešel z mé strany, neboť velmi ráda předčítám. Pamatuji se již z dětství, jak nám otec pravidelně předčítal z různých knih. Milovala jsem ty chvíle. Bylo v tom mnohem více sdílení, než když dnes rodina pasivně sleduje televizi.
Samozřejmě čtení zaujalo více děti a tak se postupně vybraná literatura vztahovala spíše k čtenáři dětskému. Nakonec jsem navázala spolupráci s místní základní školou a děti chodily na čtení pravidelně v rámci vyučování. V pololetí jsme pak s paní učitelkou připravily test a děti ocenily za jejich znalosti.


Kromě jiného vaše knihovna poskytuje zájemcům počítače s internetovým připojením. Na internetu lze najít dnes už řadu informací i o autorech. Nakolik je ke své práci využíváte? V čem vám ji třeba internet ulehčuje?

Internet je pro mne velmi obsáhlým zdrojem informací. Shledávám důležitou funkci knihovny působit jako informační zdroj. Díky internetu můžete zjistit seznam středních škol pro svou dceru, informace o srdeční chorobě svého muže, nebo zjistit nejvýhodnější dopravní spojení do Banské Bystrice.


Každá knihovna má možnost stát se hlavním kulturním stánkem města, či obce. Můžete proto říct, že se vám to v Jindřichovicích podařilo? Připravujete pro své čtenáře i nějaké zajímavé akce, kdy třeba pozvete nějaké autory, aby přijeli představit své nové publikace, nebo poskytnete prostory k produkci mladých divadelníků, či hudebníků? Myslíte si, že i podobné aktivity do knihovny náleží?

Myslím, že by knihovna takto měla fungovat. V našem konkrétním případě se to jenom potvrdilo. Knihovna původně měla k dispozici místnost na obecním úřadě a byla pro veřejnost otevřena jedno odpoledne v týdnu. Po otevření nových prostor, umožnění práce s kvalitními počítači se stálým připojením na internet, rozšířením otvírací doby i služeb se ukázalo, že bychom mohli jít ještě dále. Počet čtenářů narostl mnohonásobně. Původně jsme jen mysleli vylepšit služby knihovny, zájem přerostl naše očekávání. Náhle se ukázalo, že by prostor knihovny mohl být mnohem větší, např. pro akce typu divadla, přednášek a že by se mohlo v knihovně vybudovat místo pro setkávání. V současné době tedy obec shání potřebné finance na rozšíření prostor knihovny jako kulturního centra obce.
Také bych chtěla upozornit, že obecní knihovna není jediné místo, kde se lze setkat v Jindřichovicích s kulturou. Je třeba zmínit krásné akce místní školy, například pravidelné výtvarné vernisáže, divadla a představení. Také díky SRPD, či místnímu spolku žen můžete navštívit mnoho kulturních akcí - divadelní představení a koncerty. V obci je také malá čajovna.
Mnohé s těchto sdružení spolupracují. Například naše čtení je dílem nejen mým, ale i paní učitelky a maminek, které ušily barevné polštářky, aby děti v knihovně mohly při naslouchání sedět pohodlně.



Nenapadá vás někdy, že tzv. elektronické knihy jednou zcela vytlačí knihy papírové? Sama raděj čtete z monitoru, nebo upřednostňujete klasické knihy?

Myslím, že elektronické knihy nikdy nevytlačí papírové, stejně jako fotografie nevytlačila malbu a audionahrávky nevytlačily z pódií hudebníky. Budou existovat souběžně.
Například pro mne je praktické mít k dispozici elektronickou podobu encyklopedií, ale pokud chci zažít plnou čtenářskou rozkoš, musím si sáhnout do krásné vazby, dotýkat se voňavého papíru, laskat se s písmenky a nechat se políbit duchem knihy. Papírovou knihu také mohu číst kdekoliv, třeba v lese, pod korunami stromů, kde si světlo laškuje se stíny a hudba, která na tom místě zní zdaleka předčí hukot a záři počítačové obrazovky. Některé okamžiky jsou prostě nenahraditelné.

Kdyby jste měla naše čtenáře nalákat k výletu do Jindřichovic, co zajímavého je u vás ke shlédnutí a co by si neměli nechat ujít?

Za čím přijíždějí turisté do Jindřichovic? Přes Jindřichovice vede cyklistická značená stezka, můžete obejmout staletý památný buk, dotknout se prastaré zříceniny rotundy sv. Jakuba, navštívit malé etnografické muzeum. Možná vás zajímá alternativní způsob života? Pak je tu poměrně mnoho lidí ekologicky hospodařících, ale třeba i největší větrné elektrárny v ČR, přičemž místní úřad, knihovna, domovy důchodců i škola jsou vytápěny biomasou.
K návštěvě doporučuji čas letní, neb místní severská krajina je v tento čas přeci jen příjemnější. Nejvhodnější je snad navštívit „Jindřichovické dny“ pořádané obcí každý rok v létě o prázdninách, kde se celá obec prezentuje. Můžete se zúčastnit mnoha akcí i spočinout v klidném objetí lesa, navštívit nejzajímavější místa, odnést si něco z rukodělných výrobků místních občanů.Informace o této akci lze včas nalézt na www.jindrichovice.cz.