Detektiv William Murdoch vyšetřuje vraždu prostitutky Cory Devereauxové, jejíž tělo bylo nalezeno v lepším hodinovém hotýlku pro pány. Podle majitelky Ettie Westonové, tam pracovala šest měsíců a byla vyhledávána zvláště dvěma zákazníky, známým umělcem, Arthurem Websterem a místním prominentním soudcem. To Murdochovi k vyřešení případu rozhodně nestačí. Pitva ale ukáže, že mrtvá žena zemřela při popíjení absintu a její tělo nevykazuje žádné zranění způsobené při sebeobraně. A aby se věc ještě trochu zkomplikovala, jsou na jejím těle nalezeny podivné jizvy...



Jak již název napovídá, další Případ detektiva Murdocha bude tentokráte ve znamení alkoholového opojení. A nejenom toho. Epizoda Zelená múza volně navazuje na první z knih Maureen Jenningsové, Except the Dying (již brzy také v českém vydání nakladatelství Jota jakožto Vražda v zapadlé uličce), v níž William během vyšetřování potkává dvě prostitutky. Právě s jednou z nich jej opět v Zelené múze svede dohromady-co jiného než-vražda. Protože Zelená múza patří bezesporu mezi zlomové epizody seriálu, pojďme se raději než dějem, abychom neprozradili příliš,  zaobírat zelenkavou tekutinou, která zde sehrává svoji neopomenutelnou roli. Takl tedy:

Absint (z latinského absinthium-pelyněk), tvrdý alkoholický nápoj, se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu (tzv. svatá trojice). Často se využívají pro dochucení i další bylinky jako yzop lékařský, meduňka lékařská, badyán a jiné. Absint má charakteristickou přírodní zelenou barvu, ale může být taktéž bezbarvý. Nápoj je často označován jako „Zelená víla“-odtud tedy název aktuálníepizody Případů.

Pojmenování absint je kodifikováno v pravidlech českého pravopisu, nicméně díky velkému exportu českých absintů jsou výrobky pojmenovány absinth, případně absinthe, což je nyní mezinárodně uznávaný název tohoto nápoje. Absint lze dělit na dva základní druhy. První je francouzský, který se někdy označuje přídomkem pravý. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem český nebo bohémský, často modravé barvy. Jejich rozdíl netkví v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Pravé absinty se vyrábějí máčením zmiňovaných tří a dalších bylin v alkoholu, jeho následné destilaci a barvením, kdežto české absinty často vynechávají některé bylinné složky, obcházejí následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje, tudíž je oproti pravým absintům velmi hořký.

Přesný původ absintu není jasný. Lékařské využití pelyňku je zmíněno na starém egyptském papyru z období 1550 př.n.l. Výtažky z pelyňku byly používány jako lék i ve starém Řecku, ze kterého je doložena zmínka o pelyňkovém víně, absinthites oinos.

První ověřená zmínka o absintu jakožto destilátu se datuje až od 18. stol. Podle legendy se historie absintu započala kolem r. 1792 jakožto všelék od doktora ze švýcarského Couvetu, Pierra Ordinaira. Jeho recept byl poté předán sestrám Henriodovým, které absint prodávaly jako léčivý elixír. Jiná verze tvrdí, že sestry absint prodávaly už před příchodem doktora Ordinaira do Couvetu. Každopádně je potvrzeno, že jistý major Dubied získal od sester recept a r. 1797 se svým synem Marcellinem a zetěm Henry-Louisem Pernodem založil v Couvetu první absintový lihovar, Dubied P?re et Fils. V r. 1805 byl otevřen druhý lihovar ve francouzském městě Pontarlier pod názvem Maison Pernod Fils, který dominoval absintovému trhu až do zákazu absintu v r. 1915, kdy byl zakázán v USA a takřka v celé Evropě kromě Velké Británie, &Svédska, &Spanělska, Portugalska a Rakouska-Uherska.

Přestože byl na konci své doby označen za zdraví škodlivý, do dnešního dne nebyl doložen důkaz o tom, že by šlo o škodlivější nápoj než kterýkoliv jiný vysokoprocentní alkohol.

Absint byl dlouho považován za halucinogenní. Tato domněnka byla posílena v 70. letech 20. stol. vědeckým časopisem, ve kterém se objevila zmínka, že thujon se podobá THC, aktivní látce v konopí. Dnes je jisté, že absint halucinace nezpůsobuje. Thujon, domnělý aktivní prvek v absintu, sice ve velkých dávkách může způsobit svalové křeče, ale není dokázáno, že by způsoboval halucinace. Je pravděpodobné, že hlášené případy halucinací z 19. stol. byly způsobeny jedovatými chemikáliemi (např. modrá skalice), které se přidávaly do levných absintů, aby se docílilo zajímavější barvy. Přesto se i dnes vedou diskuse o tom, zda má absint skutečně další účinky než jen alkoholové opojení. Umělci popisovali účinky absintu jako „mysl otevírající“. Nejčastější zkušeností bývá jakási „střizlivější opilost“. Absintoví znalci tvrdí, že to může být způsobeno širokou škálou bylinek, z nichž některé působí jako stimulant a některé jako sedativum.

Oživení absintu přišlo v 90. letech 20. stol., kdy Evropská unie znovu oprávnila jeho výrobu a prodej s regulacemi týkající se obsahu thujonu. Počátkem roku 2008 se na světě vyrábí již kolem 200 značek absintů z různých koutů Země jako např. Francie, &Svýcarsko, &Spanělsko, Německo a Česká republika.
 
Protože také Murdoch neodolá a tajemnou tekutinu ochutná, není na škodu osvětlit způsob, jak absint správně popíjet. Takže:

Ve světě je rozšířeno několik způsobů, jak se absint pije. V základě se jedná o jeho míchání s vodou, což má za následek změnu jeho barvy. Nejen Francouzi tento proces označují slovem loucher, nebo louche, což doslova znamená kalit se. Pokud se smíchá pravý absint s vodou, mělo by dojít k jeho pozvolnému zakalení a změně barvy ze smaragdově zelené na mléčnou. Změna barvy je spojena s obsahem silicových složek, které se ve vodě začnou srážet a odlučovat se od alkoholické složky. Dochází ke srážení v koloidní suspenzi. Případně se voda nalije do skleničky s absintem přes kostku cukru na lžičce, což má za následek rozpuštění cukru a zjemnění chuti nápoje. Tento způsob konzumace je velmi rozšířen po celém světě.

Absint se původně naléval do speciální sklenky, která měla nejčastěji rozšiřující se kulatou nožku tvaru skleněné kuličky. Objem sklínky se pohyboval okolo 75 ml. Přes sklenku byla položena speciální děrovaná lžička, na níž se nechávala kostka cukru. Původní pijáci absintu si vždy nápoj připravovali sami a urážkou by byla příprava nápoje číšníkem. Tento tradiční způsob konzumace se společně s replikami absinthového příslušenství postupně vrací.

Ředění vodou vůči absintu by mělo být přibližně v poměru 3:1 až 6:1, ale doporučení se liší vzhledem ke konzumované značce.

V Česku se po revoluci objevil nový způsob, který se stal úspěšným marketingovým tahem. Na lžičku se vloží kostka cukru, která se namočí do sklenky s absintem. Díky vysokému podílu alkoholu je možno kostku s absintem zapálit a nechat odkapávat vznikající karamel do sklenky. Po dohoření se rychle lžička s karamelem ponoří do absintu a celá směs se rozmíchá a následně se podává ke konzumaci. Procedura je opticky velmi efektní a získává si množství turistů a absintových nováčků. Tento rituál je vhodný spíše pro bohémský absint.

V Rusku je rozšířeným zvykem podávat absint silně vychlazený a zapíjet ho sklenkou vody.

Pakliže vás předchozí řádky dostatečně navnadili, nechte se zlákat. Pokud si ještě stále nejste jisti možnými následky, detektiv Murdoch předvádí praktickou ukázku už zítra večer.



Informace o absinthu převzaty z www.wikipedia.cz
foto: bandzone.cz, Grenada media