Díky takzvané poučené interpretaci se setkáme s hudebními díly, která nemůžeme často slýchat. Zvuk dobových nástrojů, entuziasmus interpretů, historické kulisy města. Popravdě, v českých zemích si jako prostředí pro takovou hudbu dokážu dosadit ještě Prahu. Ne, že by to jinde bylo neuskutečnitelné, ale v kumulované termínové konfiguraci jednoho týdne nevidím jinou, tak bohatou zásobu kulis, jako v Českém Krumlově, městě s ohromným fluidem historična, zámkem na kopci a  svažitými uličkami s Vltavou u jejich nohou.

Přenesme se na chvíli do inkriminované doby. Hudba se pěstuje hlavně na panských sídlech, na cestách mezi nimi lze potkat ještě tak holomka se stéblem trávy mezi zuby, s hudebním nástrojem přes rameno a se vždypřítomnou chutí vzít nástroj do ruky a zahrát. Holomek se nazýval trubadur a nástrojem byla většinou loutna. Trubadurské písně si pak vesničtí muzikanti přehrávali do posazu svého šramlu. Období trubadurů kvitováno s nadšením. Je vlastní českému posluchači a inkriminovaná hudba hodně přístupná jeho uším i duši.

Prostě, zájem o starou hudbu vzrůstá a její ctitelé se mohou těšit z nahrávek u sebe doma, na koncertech, všude po naší zemi. Ale Festival staré hudby je jen v Českém Krumlově. Nádherné město, kouzelná atmosféra, hudba podávaná autory, jejichž interes zasáhnout svou tvorbou inkriminované období je neoddiskutovatelný. Prázdninový tip? Proč ne?