Než začnu o knize, trošku odbočím. Když jsem v rámci studia navštěvovala přednášky filosofie, tak tam jsme se mimo jiné učili interpretaci textu. Když vedete diskusi s filosofem, tak zjistíte, že to jsou lidé, kteří přemýšlí... velmi... a tím pádem jsou přístupni několika interpretacím, pokud jsou logicky podložené. A asi to je i tak dobře, protože který výklad textu je opravdu ten správný? Tehdy jsem se naučila, že nic není černobílé a lze tak vysvětlit i věci zdánlivě nesouvisející. Ale postavit osazenstvo seriálu o žlutých postavičkách vedle antických myslitelů? V první chvíli mám pocit, že jsem opět na začátku studia, ale pak mi vytane na mysli, že přeci jenom možná... mám dojem, že George Bush jr. pojmenoval Simpsonovy jako takový ukázkový model průměrné americké rodiny. Takže přece... Můžeme si jejich jednání rozebrat a k tomu nám poslouží několik pomůcek... i filosofické teze.

Pokud jste někdy četli svazky antických autorů, pak vám nejspíše utkvělo v paměti, že pokud vysvětlovali nějaký jev, tak se četnost onoho pojmenování stále opakovala. Nejinak tomu je i v knize Simpsonovi a filosofie: Homer myslitel. Hned v první kapitole se dozvídáme o ctnosti. „Co dělá ctnostného člověka ctnostným. Ctnostný člověk ctnosti má...“ (Irwin, Conrad, Skoble: Simpsonovi a filosofie: Homer myslitel, str. 19). A hned se pustíme do názorného příkladu. „Někdo“ jde po ulici a nalezne peněženku se značným finančním obnosem. Když ten „někdo“ je Líza, tak se nám vyjevuje ctnostná bytost, protože to udělá ráda. Když ten „někdo“ bude Bart, tak si peněženku ponechá, i když ví, že by ji měl vrátit. To je typ nestřídmého člověka. To není špatný nápad. Možná, že i takto názorně by se dala zábavněji vysvětlovat filosofie. Pak se ovšem dostáváme k samotnému Homerovi.
Zde autoři nechali filosofii poněkud stranou, protože zvolili postup jednotlivého připomínání situací, kdy Homer selhal nebo naopak připomínají i jeho lepší stránky. Pouhý výčet scének, nic víc. To se hodí spíš do fanouškovského přehledu. Na závěr kapitoly si autoři ale vylepšili filosofickou reputaci a shrnutí nad osobou Homera pojali zase jako srovnání s jednotlivými filosofickými disciplínami. Takže možná vlastně ten výčet byl nakonec vhodný pro čtenářovu představu. (Už mi ta interpretace a benevolence asi opět začíná roztáčet mozkové buňky...)

Na paškál přicházejí ovšem i další členové rodiny Simpsonových a obyvatelé Springfieldu. Ovšem výčet scének, který se mi u Homera moc nezamlouval, zde autoři vynechali. Buď byl Homer jednodušší a nedalo se s ním dostat do složitějších sfér, kdy si můžeme připomenout i existencialismus Sartra (což je vzhledem k tomu, že na paškál se dostává i batole Maggie, pro Homera skoro potupou) anebo je to určitá gradace knihy.

V další části se pak zaměřujeme i na témata, která seriál přinesl a nějak se s nimi popasoval. Zde, již na nekonkrétních charakterech, uvažujeme nad fenoménem popkultury. Proč všude (nejen v Americe) „Simpsony“ tolik milují? To už je i poučné a zajímavé např. pro studium kulturulogie nebo mediálních disciplín. No a na závěr už zahloubáme do hlubších sfér filosofie, kdy např. kapitalistický seriál podrobíme tezím Marxe...

Možná, že si řeknete, proč vytrhávat jednotlivé situace z epizod a srovnávat je s filosofickými tezemi, když je to jen seriálová fikce. To je, ale na druhou stranu, když si uvědomíme, že tyto fiktivní žluté postavičky zrcadlí specifické vlastnosti některých z nás, tak proč na jejich modelu nefilosovat?

Kniha Simpsonovi a filosofie: Homer myslitel samozřejmě nebude asi patřit do inventáře knihoven filosofů, ale jako sociologická analýza může posloužit. Na jejich příkladu totiž nejen vidíme, jak seriál odráží charaktery naší společnosti (i v Čechách by se našli tací – stačí např. jen vyměnit pivo Duff za lahváče) a rozvrstvení, ale také pochopíme, co dělá tento fenomén populárním. Co od knihy tedy čekat? Opravdové filosofické bádání ne. Přílišné pobavení, které známe ze seriálu, také ne. Najdete zde zajímavě postavenou a slušnou analýzu toho, proč je seriál (a potažmo podobné kulturní žánry) populární. Proč jednotlivé náměty asi vznikly? Pro české čtenáře je také zajímavé, že překladatelé do některých poznámek zahrnuli i připodobnění k českým poměrům (např. vysvětlili určitý reklamní tah na pivo Duff ve srovnání s podobným krokem Jiřího Suchého k nám známějšímu produktu). Pokud se tedy vracíme k otázce, která asi pořád napadá každého znás – má toto vůbec cenu? Není už přehnané aplikovat interpretační teze na každý jev? No není, vždyť i jevy (fenomény a odtud fenomenologie) patří mezi bádací místa, kam se filosové vydali. A kdyby takový Nietzsche, Sartre nebo Aristoteles znali tento populární americký seriál, určitě by jej podrobili důkladné interpretaci a argumentaci.

Takže, když se vracím ke svému prvotnímu údivu – i Simpsonovy lze podrobit filosofii. Homerův charakter můžeme vysvětlit pomocí Aristotelových tezí. Barta si prohlédneme okem Nietzeho.
A když se vrátíme k otázce v titulku – Jak Homer dopadl v utkání s filosofy? Co vás nemá, je to přece kniha plná filosofických tezí, to nelze vysvětlit pár větami. Musíte si to přečíst.


<sup>Irwin Wiliam, Conrad Mark T., Skoble Aeon J.: Simpsonovi a filosofie: Homer myslitel, nakladatelství XYZ, Praha 2010.

Obálka knihy: nakladatelství XYZ</sup>