Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Online kurz tvůrčího psaníZ čeho je mi vážně moc smutnoTři havárie jednoho kolařeCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuLidé bez dějin jsou prachNeratov: Příběh kostela pro všechnyOta Filip jako ten poslední ze starých deníkůPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Filmový muzikál ČarodějkaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaI advent může být hořký...Filmování s režisérem Robertem Sedláčkem
V České republice najdete jediný empírový most. Jmenuje se Stádlecký a jeho historie vydá na tenčí knížku. Původně totiž stál úplně jinde! Na dnešní procházce se po jedinečné památce projdeme a nevynecháme ani nedalekou zříceninu Dobronice. Balte chlebník, vyrážíme k Bechyni!
Po Stádleckém mostě přes řeku Lužnici můžete pochodovat od roku 1975. Možná vás i trkla empírová zmínka – ta ovšem s rokem 75 dvakrát nekoresponduje. Čím to? Most najdete zhruba na půlce cesty mezi Bechyní a Táborem. Jenže předtím stával na Vltavě u Podolska! Naposled tu byl k vidění roku 1960 (postaven byl 1848). To už se mohl rok honosit titulem Národní technická památka.
Příběh mostu vyznívá dojemně. Podolskem totiž nemyslíme pražské Podolí, ale vesničku v místech, kde se nyní rozlévá nádrž Orlík. Most jí stojí v cestě, ale úplné zbourání kvůli jeho památnosti nepřipadá v úvahu. České zastupitelstvo dokonce kontaktuje několik kupců – chtějí si most odvézt například do Německa! Stádlecký most totiž funguje jako zdatné puzzle. Ostatně, několik let tráví uložen ve skladu v rozebraném stavu.
Procházka po řetězovém, jemně se houpacím, na délku 157metrovém mostě pro pěší i auta (ovšem hlavně pro zdatné řidiče, neboť mezi dvěma úzkými sloupky také každý nevmanévruje) navždy připomíná architekta Vojtěcha Lannu, jinak regulátora řek a stavitele například Negrelliho viaduktu. Most visí na čtyřech řetězech uchycených na 13metrových branách. Málokdo ví, že pod bedněním mostu najdete posuvnou dřevěnou lávku. To proto, kdyby se mostu chtěla vypovědět služba…
Již blíže k Bechyni na nás čeká další zdejší památka. Zřícenina hradu Dobronice. Ze kdy přesně pochází s úplnou jistotou nevíme, ale první zmínky o vsi se dochovají již z roku 1222 a to ještě kamenný hrad nestojí. Historici se ale shodují, že zde stojí nedochovaná dřevená tvrz. O sto let později se již můžete proménadovat po několika jeho kamenných místnostech a velké věži. Datum výstavby se proto odhaduje na finiš roku 1320. Snad nejvýznamější vlastníci jsou v 15. století Rožumberkové, ale ti si hrad dlouho neponechají. V 17. století tu sídlí jezuité a v 18. se místní honorace pravděpodobně stěhuje na panství do Opařan, kde je více pohodlí. Hrad začíná pomalu chátrat. Posledním hřebíčkem do rakve Dobronic je správce František Halbiger - všechen kvalitní materiál nechá vytrhat a prodá jej. Hrad má smůlu i nadále. V roce 1890 sice dojde k opravě, ale v dalších letech se zase devastuje. Nejdřív dělníky stavějícími silnici, poté neodbornou rekonstrukcí. Dnešní stav už naštěstí vypadá nadějněji. Pořádají se tu kulturní akce a výhled z věže určitě stojí za to.
Foto: Autorka / Dalibor Novák / Foto v úvodu: Ben Skála - CC BY-SA 3.0
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.