Právě je měsíc v úplňku a Toronto se může pochlubit nepříliš pozitivní novinkou. Ve městě řádí vlkodlak. Jeho první obětí se stává prominentní bankéř, když je na noční procházce se svými psy. Bohužel není jediným, na jehož těle jsou nalezeny stopy neznámé krvelačné bestie. Brzy stejným způsobem zemřou další muži, což vyvolá výrazné podezření u detektiva Murdocha. Ten současně v osobním životě řeší neujasněný vztah k Enid Jonesové a doktorce Ogdenové. Konstábl Crabtree najme zkušeného mladého lovce McLeoda, aby pomohl vnést do případu vlkodlaka i kapku reálné světlo...

Předposlední epizoda druhé série Případů detektiva Murdocha přichází s jedním z nejpopulárnějších témat současnosti. Vlkodlaci byli, jsou a nepochybně budou ještě nějakou dobu záležitostí, která jednoduše nedá lidstvu spát. Přestože Murdocha spíš momentálně budí ze spaní jiné věci, my zůstaneme u vlkodlaků a pěkně se jim podíváme na zoubek. Předposlední epizoda druhé série Případů detektiva Murdocha přichází s jedním z nejpopulárnějších témat současnosti. Vlkodlaci byli, jsou a nepochybně budou ještě nějakou dobu záležitostí, která jednoduše nedá lidstvu spát. Přestože Murdocha spíš momentálně budí ze spaní jiné věci, my zůstaneme u vlkodlaků a pěkně se jim podíváme na zoubek.
Mýty, legendy, paranormální jev anebo nemoc? Tuto otázku si mnozí z nás pokládají dodnes. Dějiny "vlkodlaků" jsou totiž skutečně pestré. Tak například ve středověku byly za vlkodlaky považovány čarodějnice, neboť se údajně dokázaly ve vlky převtělovat. V nové podobě pak vyvražďovaly celé vesnice, zabíjely nešťastné pocestné a samozřejmě vyly na měsíc. To vše pod vlivem ďábla, který jejich konání řídil.

Modernější dějiny vlkodlaků se spokojují s člověkem, který v zásadě ve většině kultur vykazuje stejné či podobné znaky. Přes den mírumilovná, klidná a nenápadná persona se s úplňkem či nocí mění v krvelačné stvoření, které neváhá pozřít ani vlastní potomstvo. Vzhled vlka na sebe takto „postižený" jedinec brát může anebo nemusí. Tak například lidé, trpící nemocí nadměrného ochlupení byly nezřídka pokládáni za vlkodlaky. Přestože paradoxně postrádali ostatní „znaky" vlkodlaka, huňatý zjev plně postačil, aby byly zaškatulkováni.
 
Porfyrie, další z nemocí, která tentokrát způsobuje žlutou vlasatou kůži a končetiny zohybává do tvaru tlap s drápy, patří mezi další způsoby, kterak se stát vlkodlakem. Genetický problém, jímž často trpěla šlechta a mnozí další, u nichž docházelo k degeneraci potomstva vlivem vnitrorodinných svazků, se tak stal novou živnou půdou pro žijící legendu.

Lykantropem se ovšem může člověk také skutečně stát. Jako příklad uveďme případ ženy, popsaný v roce 1977, která popisovala stavy, během nichž se dotyčná cítila býti psem. Ty se opakovaly a dotyčná ještě před nařízenou hospitalizací několikrát své okolí přesvědčovala, že je skutečně převtělením vlka. Také v nemocnici, při pohledu do zrcadla, žena v odrazu vnímala jedno své oko jako vlčí, hovořila o sobě jako o „vlčí ženě" a projevovala nadměrnou dávku sexuálního chtíče, majícího často homosexuální charakter.

Přestože se po devítitýdenní léčbě neuroleptiky, po níž se pacientka stabilizovala a byla propuštěna, hovořilo ve spojitosti s případem o schizofrenii, překvapivý závěr odborné diskuze zní... že lykantropie skutečně existuje, byť ve velmi vzácném množství případů.

A závěrem, co na to Stephenie Meyerová, autorka legendárního Stmívání? Meyerová, která ve své sáze použila vlkodlaka proti upírovi, ve skutečnosti vůbec inovativní nebyla. Jsou to právě upíři, kteří bývají s vlkodlaky nejčastěji spojováni, protože stejně jako oni kombinují člověka s nadpřirozenou složkou. Kdo z nich je ovšem silnější, to už ponechávám na vaší fantazii. Té se ostatně v této sféře meze rozhodně nekladou.

foto: Grenada media