Bouře pod zlatými kašnami
05.08.2010
Jaromír Komorous
Společnost
Zkoprnělé plzeňské náměstí ve čtvrtek 29.7. Nevěřícné pohledy k právě odhaleným novým vysokým kašnám, říkejme raději chrličům. Od doby, co mezi historickou zástavbu, lemující ten nádherný prostor s uprostřed vysoko stojící gotickou katedrálou , vsadili tenkrát nový hotel Central, se nikdo s tak provokativním objektem nepřihasil. Až teď. Hřmělo i večer.
Na náměstí musí zpět nějaká voda. Ať to cáká, ať to provlhčí vzduch, ať si mají kde poutníci otřít zpocené čelo za veder. Tolik idea stará už nejméně patnáct let. Správná idea. Nezapomeňme, na náměstí se v Plzni odehrává vše, co stojí za zaznamenání. A bude tomu i nadále, doufám. Prostor je k tomu stvořený a lidi na to zvyklí. Zvyknou si i na ty kašny. Ale včera? Roztrpčenost, ba co víc, zhnusenost, se dala krájet. V jednom rohu stojí známý Morový sloup. Ohó, jak ten tam pasuje! A ostatní tři rohy? Dejme tam ty kašny! Tak jo!
Chrtice, Velbloud, Anděl. Celá trojka v městském znaku. Tak o co jde? O to, že srdnatý
architekt Ondřej Císler je pojal silně netradičně. To se od výjimečných architektů očekává. Oni nás posouvají funkčními artefakty do budoucnosti a starají se o skloubení stávajícího s novým. V Praze se pan prezident chtěl připoutat řetězem k bagru, kdyby došlo ke stavbě Kaplického Blobu. &Skoda, že k tomu nedošlo. Ta fotka mohla být kultovní. Plzeň je alibistická až hrůza. Primátorovi se to taky silně nelíbí, ale on pro ně přece nehlasoval, to ne, já nic, já muzikant.
Nevadit! Promiňte, taktika hermafroditů. Bezpohlavních, jasně. Ale nic, podívejme se na to. Za návštěvu vám to stojí. Plzeň s tím jen bude žít.
Reakce lidí vesměs záporné. Mezi názory hledám aspoň jeden pozitivní. Marně. Docela maso. „Nic horšího jsem neviděl!“ K náměstí to prostě nejde!“ „Zlaté příšery se mi rozhodně nelíbí.“ „A co to má představovat?“ „Vypadá to hrozně!“ Hele, prostě debakl. Velice příjemně na mě působila reakce jednoho bývalého kolegy: „Aspoň tu bude něco, co jinde nemají.“ Prostě, jsou odvážné, ale jde o zvyk. Možná, že to vidím příliš jednoduše. Plzeň má, dle mého, velmi erudovaného šéfa Památkového odboru, či jak se ta office jmenuje. Jeho názorem projde kdejaký okenní oblouk, kdejaká dveřní klika.
Petr Marovič. Vážím si jeho názoru už dlouho. Ale, hele. V těchto dnech se pod ním asi slehla zem. Já ho nenašel. Tak hezky bloumat mezi naježenými a v koutku si postěžovat na zaprděnost.
Nejde o to, zda jsem nadšen, unešen či sotva shovívavý. Do záporu se nedostávám.
Paní náměstkyně Krejsová, co mi ale připadá vysloveně skandální, je fakt, že v době krize, kdy lidi nemají pomalu co do huby strčit, přijde magistrát s projektem za 27 mil. Kč. Ale, co bychom řešili lidi, jejich věc, avšak silniční komunikace jsou nás všech a peníze rozhodně potřebují víc, než náměstí s kašnami. A když ne silnice, tak třeba mateřská školka, že?
Jenom na okraj. Kašny stojí na náměstí týden. Nad nimi vševidoucí oko kamer. Každou jednu ze tří prý hlídají městští strážníci. Ohó, jsme přece plzeňští furianti, my na to máme! Jenže každá z těch kašen už je poškrábaná a počmáraná známými kosočtverci. Ale kreslíři jdou s dobou. Jsou vyholené. Když půjdu k meritu věci, jako původci mi vycházejí ti strážníci. Kdo by se tam přece dostal, ne? Jedině tak tajemný Radouš z místních pověstí.Zdroj fotografií www.ct24.cz; www.financninoviny.cz