Ticho přírodní katedrály. Toho se ale nenajím. Gábl chutná snad dvojnásob. „Dobrý den.“ Ochranář. Fakt jsem ho neslyšel. „Krása, co?“ Kývám hlavou jako nějaký mentál. „Hele, vy sám tu bordel neuděláte. Ale ráno sem chodí myslivci a znáte je. Stoupnou si na druhou stranu, tady se něco pohne a pic kozu do vazu. Já bych tu nebyl. A já vás tu ani nechat nesmím“. Lační střelci mě vylekali. Chvíli ještě povídáme a já balím. Má pravdu, kluk. Jedu.


Tak nahoru na Ždánidla a první bonbón. Padák Hubačovy cesty a pořád ještě sjezd až do Prášil. Hospoda u Michala to jistí. Taky fajn. Bratru zase 8 km. Za chvíli si jdu ustlat. Pro každý případ pod na zem padající větve šumavského smrku za vsí. Ráno bohatá snídaně a centrální den cesty. Pyšňoučký den. Už se těším. Ten přijatelný itinerář mě láká už dlouho.

Z Prášil pod Novou Studnici a luxusní asfaltkou na Javoří cestu. Vlevo Oblík, 1225m. Palba. Nějakých 15,5km, z toho dvě třetiny zadarmo. Až na Modravu. Svačina, káva, natažené nohy. Ale do práce. Nádherná cesta na Březník. Prameny Vltavy nevynechat (kde vlastně jsou, mají v tom trochu zmatek). Chvíli přemýšlím, co s tím Smetana dokázal udělat. Nic naplat, dál. Čeká mě rozhodně nejvyšší kopec dneška. Tuším, že se jmenuje Stráž, podle budíků nějakých 1260m. Předjíždím pod vrcholem souputníky, jež přestalo bavit jet a raději svá kola vedou. Na rozcestí k bývalé Bučině už sjíždím z kopce. Pokračuji na nádherné Knížecí pláně. Uléhám do trávy a kochám se. Počasí dovoluje téměř hodinovou pauzu. Dopřávám si ji s vědomím, že rubat už dnes moc nebudu. Hodiny nehlídám. V srpnu jsou ještě dlouhé dny. Do sedel! Až do Strážného skoro nešlápnu. Prokutám se městečkem, chvíli po silnici přes nějaký kopeček k Hnilišti a odbočuji doprava do lesa. Zase z kopce! Skoro nuda. Možná nějaký drobný zdvih, ani si to nechci pamatovat. Neuvěřitelně brzy je tu Soumarský most pod Lenorou na Vltavě. Cíl mé dnešní etapy. Znám to tu z vody, ale pivo po jízdě dostává jiný rozměr. Tak rekapitulace. Od rána nějakých 35km. Soumarák má asi 760m n.m. Výškový rozdíl denního přídělu 500m. Voňavé, neuvěřitelné, doslova spanilé! Na stará kolena jsem si splnil sen. Pravda, už vyřazen z procesu. Jak ale vidno, pořád si to pamatuji.


Další den už prnkačka. Po pravém břehu naší řeky přes Smolnou pec, u Pěkné (tam bývala u řeky každý rok hrozná hejna komárů) přes řeku a u Záhrobí vlevo vzhůru do Prachatic. Dávají to asi za 35km. Nesledoval jsem. Dušička už měla pokoj. Nejhezčí trip života. Nejhloupější je, že cíl vymyšlen na kopci. Ale, jen blbec si myslí, že všechny cesty jsou po rovině, či dolů. Když mají přijít prďáky grátis, tak si na ně stejně musíš vydělat.

_{Zdroj fotografií www.mtobikes.com; www.travelquide.cz; www.sumavak.sweb.cz; www.fotomapy.cz; www.sumavskecyklotrasy.cz}