Neděle 17.30. Na nosiči v závěsných brašnách proviant a nezbytnosti k pobytu venku na tři dny. Lidi jezdí domů. Vidina večeru pod širákem mě stimuluje k tomu, abych už posté prostudoval mapu. Ale je to jasné. Z letní Železné Rudy jižně k bývalé rotě
Debrník. Vlevo do kopce na červeně značenou cestu a
davaj. 8 km poctivého stoupání. Ale stojí za to. Nejvýše položené jezero na
&Sumavce.
Laka. Ve výšce 1336 m nad ním
Lackaberg, kopec, na který jsme koukali z protějšího Pancíře skoro celý život jako na zakázané ovoce. Dnešní cíl. Travou tlačím kolo na protější břeh stranou turistických dálnic. Nával stejně nehrozí.

Ticho přírodní katedrály. Toho se ale nenajím. Gábl chutná snad dvojnásob. „Dobrý den.“ Ochranář. Fakt jsem ho neslyšel. „Krása, co?“ Kývám hlavou jako nějaký mentál. „Hele, vy sám tu bordel neuděláte. Ale ráno sem chodí myslivci a znáte je. Stoupnou si na druhou stranu, tady se něco pohne a pic kozu do vazu. Já bych tu nebyl. A já vás tu ani nechat nesmím“. Lační střelci mě vylekali. Chvíli ještě povídáme a já balím. Má pravdu, kluk. Jedu.
Tak nahoru na
Ždánidla a první bonbón.
Padák Hubačovy cesty a pořád ještě sjezd až do Prášil.
Hospoda u Michala to jistí. Taky fajn. Bratru zase 8 km. Za chvíli si jdu ustlat. Pro každý případ pod na zem padající větve šumavského smrku za vsí. Ráno bohatá snídaně a centrální den cesty. Pyšňoučký den. Už se těším. Ten přijatelný itinerář mě láká už dlouho.
Z Prášil
pod Novou Studnici a luxusní asfaltkou
na Javoří cestu. Vlevo
Oblík, 1225m. Palba. Nějakých 15,5km, z toho dvě třetiny zadarmo.
Až na Modravu. Svačina, káva, natažené nohy. Ale do práce. Nádherná cesta na
Březník. Prameny Vltavy 
nevynechat (kde vlastně jsou, mají v tom trochu zmatek). Chvíli přemýšlím, co s tím Smetana dokázal udělat. Nic naplat, dál. Čeká mě rozhodně nejvyšší kopec dneška. Tuším, že se jmenuje Stráž, podle budíků nějakých
1260m. Předjíždím pod vrcholem souputníky, jež přestalo bavit jet a raději svá kola vedou. Na rozcestí
k bývalé Bučině už sjíždím z kopce. Pokračuji na nádherné
Knížecí pláně. Uléhám do trávy a kochám se. Počasí dovoluje téměř hodinovou pauzu. Dopřávám si ji s vědomím, že rubat už dnes moc nebudu. Hodiny nehlídám. V srpnu jsou ještě dlouhé dny. Do sedel! Až
do Strážného skoro nešlápnu. Prokutám se městečkem, chvíli po silnici přes nějaký
kopeček k Hnilišti a odbočuji doprava do lesa. Zase z kopce! Skoro nuda. Možná

nějaký drobný zdvih, ani si to nechci pamatovat. Neuvěřitelně brzy je tu
Soumarský most pod Lenorou na Vltavě. Cíl mé dnešní etapy. Znám to tu z vody, ale pivo po jízdě dostává jiný rozměr. Tak rekapitulace. Od rána nějakých 35km. Soumarák má asi
760m n.m. Výškový rozdíl denního přídělu 500m. Voňavé, neuvěřitelné, doslova spanilé! Na stará kolena jsem si splnil sen. Pravda, už vyřazen z procesu. Jak ale vidno, pořád si to pamatuji.
Další den už
prnkačka. Po pravém břehu naší řeky přes
Smolnou pec, u Pěkné (tam bývala u řeky každý rok hrozná hejna komárů) přes řeku a u
Záhrobí vlevo vzhůru
do Prachatic. Dávají to asi za 35km. Nesledoval jsem. Dušička už měla pokoj. Nejhezčí trip života. Nejhloupější je, že cíl vymyšlen na kopci. Ale, jen blbec si myslí, že všechny cesty jsou po rovině, či dolů. Když mají přijít
prďáky grátis, tak si na ně stejně musíš vydělat.
Zdroj fotografií www.mtobikes.com; www.travelquide.cz; www.sumavak.sweb.cz; www.fotomapy.cz; www.sumavskecyklotrasy.cz