Příběh je napohled jednoduchý, komorní. Mladé ženě Kristě (jedna z vrcholných rolí Ivy Janžurové) Němci zabili muže. Ani ho nestačila oplakat a už ji vojáci přinutí   aby zapřáhla vůz a odvezla jednoho těžce raněného k rakouským hranicéím. Pro ni to je pokyn zhůry jak naplnit spravedlnost. Veze raněného německého vojáka a vedle ní sedí mladičký Rakušan, jemuž válka rozhodně k srdce nepřirostla (Jaromír Hanzlík). Vynikající záběry Josefa Illíka snímají střídavě tváře nemluvných aktérů, sledují pruh rovné silnice před nimi a zároveň míhající se koruny stromů z pohledu raněného vojáka (Luděk Munzar). Krista vojáčka postupně odzbrojí a už už zvedá sekeru k rozhodnému úderu. Ale...msta a zaslepenost uprostřed lesního ticha ustupují lidskému citu, v Kristě se namísto pomstychtivé zaslepenosti probudí lidskost. Tragický osud dokonají jiní - ti, kteří byli až dosud líčeni jako hrdinové - partyzáni... I v poslední den války se zabíjí...

Spisovatel a scénárista Jan Procházka ke vztahu okupantů a Čechů řekl: "Chtěl jsem se aspoň prstem dotknout několika věčných pravd. Němci, budou říkat, že film je protiněmecký, Češi, že je protičeský a partyzáni, že je protipartyzánský..." Právě demýtizace partyzánů, kteří zde nejsou hrdinové, ale nelidští mstitelé, byla tím, co režimu na filmu nejvíce vadilo. Z dnešního pohledu však převažuje vedle nevšedního tématu intimního příběhu především zamyšlení nad etickými problémy lidské existence. "Všechny osoby jednají v zájmu svého morálního práva", řekl Karel Kachyňa. A to "znamená ve válce jen jedno: zabít", doplnil Jan Procházka. Film zavrhuje násilí, které, ať je vedeno jakýmikoli úmysly, vždy nakonec přeroste do aktu pomsty, odplaty, zloby a nenávisti. Snad to pochopí z filmu i generace, které slovo válka už mnoho neříká. Ještě připomenu, že film pochází z plodné dílny scénáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni. Vedle poetických filmů jako byla NADĚJE či VYSOKÁ ZEĎ přerůstajících do silných dramat NOC NEVĚSTY, AŤ ŽIJE REPUBLIKA A UCHO a končící ještě dozvukem filmy UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE či KRÁVA. Výrazným podílem na kvalitách filmu se podílejí herci - Iva Janžurová v roli Kristy a Jaromír Hanzlík v roli mladičkého, o životě i válce téměř nic netušícícho nepřítele. Dovolím si ještě ocitovat Jana Procházku:" Nepopírám, že film má závažné politické aspekty. Vztahy k Němcům, kteří nás obklopují, vždy do jisté míry určovaly, určují a budou určovat jakékoliv naše vztahy. Hodně se u nich říká, že tu bylo zabito plno nevinných Němců. Ano - byli tu zabiti nevinní lidé. Češi, Slováci, Němci, kdekdo. Válka zabíji hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do válek šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiju, nebo budu zabit. Tenhle motor smrti je hlavním v každé válce..."
Foto: fdb.cz, gorila.sk