Smutným hrdinou je mladý recidivista Joko (absolvent V&SMU Erik Ollé). Při jedné z šikanovacích vězeňských scén si podřeže žíly a musí do nemocnice. Odud se mu podaří - za cenu usmrcení hlídajícího policisty - utéct a začíná zběsilý závod za svobodou. Náhodou se při krádeži auta seznámí s malou Kikou (dvanáctiletá Kristína Svarinská). Ta má z něho ze začátku strach, ale po krátké době sa z neplánovaného rukojmí stáva spoluutečenec, který stejně tak hledá lepší a spravedlivější svět. Oba dva se ukrývají v chatrči na břehu Dunaje, kde se setkají s podivnou postavičkou jménem Ufon (Stano Dančiak). Jaké budou osudy dvou společenských vyděděnců už neprozradím, to může divák sledovat v televizní premiéře.
Prozradit však musím, že film se nesetkal v roce svého vzniku (2002) na Slovensku zrovna s příznivým pojetím. Kritika mu vyčetla málo nápadů a určitou křečovitost v rozvíjení děje i málo logické skoky z jednoho žánru do druhého. Na jednu stranu pochválila na slovenské poměry relativně kvalitně natočené akční scény, ty však střídá nudná lyrika a symbolika. Nebylo také jasné, jaké cílové skupině diváků je film určen - pro -náctileté je dost nevhodný a ti starší - jak už bylo řečeno v úvodu - podobných filmů (a lepších) viděli víc. To nemluvím o "morálce" hlavního hrdiny, což není zrovna vzor k následování či ztotožnění s ním. Jak kdosi napsal: "Příběh odehrávající se v době mafie, podplacených policajtů a afgánských utečenců sleduje paralelu útěku dvou mladých lidí za něčím lepším." Ale ruku na srdce - čím si to "lepší" zasloužili?

Teď si čtenář, který dočetl až sem položí otázku, proč právě tento film doporučuji? Proto, že je z blízkého Slovenska, kde se v posledních desetiletích točí velice málo filmů a těch pár výjimek se časrto nedostane do našich kin. Stejně jako se slovenskou kinematografií tak i s ostatními blízkými zeměmi s bohatou kinematografickou minulostí - ať už jde o Polsko, Rusko či třeba Maďarsko (o Bulharsku, Rumunsku ani nemluvě) jsme ztratili kontakt a český divák nemá možnost sledovat tamní trendy i tendence. Ke své škodě - pochopitelně. A tak každý film z těchto zemí, který si nenašel cestu do našich kin a uvádí jej televize musím přivítat. Je to prostě "studijní materiál", který vážný zájemce o filmové dění "musí" vidět. A jde-li o dramatický akční příběh, jako v tomto případě, není už vůbec o čem diskutovat...