Netvařme se, že v našem školství je všechno v pořádku. Není. Naše země nevzkvétá, řekl ve slavném novoročním projevu Václav Havel. Žel, již před dvaceti lety a cesta, jež by nás vyvedla z tunelu ven pod hvězdy, když už tu rezignuji na sluníčko, v nedohlednu. Jak se vyjadřují přímí účastníci procesu, zdá se jim to dokonce tristní. Od desíti k pěti. Ale jejich teorie nemusí být směrodatná, zrovna jako akt zavírání dolů v očích baníka se sbíječkou, do kterého půl života cpali heslo: Já jsem havíř? Kdo je víc? Ideový nesmysl namířený proti lidství. Ale nejsme tu kvůli heslům. Jsme tu kvůli školství. Vypořádejme se srdnatě se vším. Sem s tím! Nenalhávejme si, že téma máme dávno uložené za sedmero horami.

&Skola, potažmo školství, je záležitost, která se dotýká každého z nás celoživotně. Nejdřív osobně, pak rodičovsky, některé z nás potkává už i s vnoučaty. Další to pozorují zpoza buku, kam se to všechno vrbí. Klidně, s nadhledem, s úsměvem toho, jehož se to už netýká. Chyba lávky. Týká, bytostně. Jsou témata, jichž se v životě nezbavíme. Zdravotnictví určitě, viďte. &Skolství rovněž. S tím nic neuděláte. Pořád se vzděláváme a snažíme se vzdělávat někoho. Jedno je, zda-li se nechá, či ne. Váš názor nás hodně zajímá. My se vynasnažíme udržet při čtení pozornost vaši. Obé uděláme rádi. Po celé září. Představte si tu krásu. Oči ale dokořán. 1.měsíc nového školního roku je tu.

&Skola a její postavení ve společnosti. &Skola a její postavení v každém z nás. &Skola a její legislativní prostředí. &Skola a její vážnost u nynějších frekventantů. &Skola, škola, škola.

_{Titulka www.zpravy.idnes.cz}