Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Tip na výlet: Z empírového unikátu na gotické DobroniceTip na výlet: České BudějoviceTip na výlet: Litoměřice jsou diamantem severuMáte rádi fantasy žánr a historii? A už jste byli na PevnostConu? Dokumentární film na tabuizované téma smrtiKino, jak ho neznáteSlibný start sezóny v Divadle ViolaKaždý dokáže změnit svět – Ozi: Hlas pralesa Algoritmus lásky – Paradoxy současného světa v mimořádném románuObrazy Josefa Kotrby se objeví hned na dvou výstaváchDivadlo Na zábradlí připravuje pět nových titulůGodzilla ve spáru Masarykovy univerzity
Fejeton teenagera na téma "I ve škole může bejt docela sranda..."
„Crrrrr, píííp…“ něco mi zvoní u ucha. Po pěti minutách zápasu to konečně ztichne. Kouknu se na mobila a první, čeho si všimnu, je: 1.září.
Už se vidim, jak s úplně vymytou hlavou zase kráčim směrem k našemu ústavu. Už si nepískám, jako když jsem byla malej nadšenec a s kornoutem, kterej byl mimochodem větší než já, jsem cupitala do první třídy.
To víte, po deseti letech ve škole už získáte k lavici jinej přístup. Těšíte se maximálně na to, jak budete se spolužačkou drbat nový přírůstky na škole nebo jak budete dávat učitelům špendlíky na židli. Ze vzorně zdvižený ruky se stane pahýl čehosi, co se z donucení všemožně kroutí do chvíle, kdy jeho vlastník nedostane slovo. A že to někdy trvá! A to nemluvim o tom, jak pedouš k tomu podotkne například: „Skroutil, nekruťte se u toho jak žížala, tohle není tělocvik!“
Jójó, ten tělocvik mi přípomíná, jak si vždycky protáhnu svaly a určitě zase nejmíň pětkrát do roka zakopnu na schodech. To se rozmáznu přes celou chodbu, vyhloubim u toho kráter o rozměrech 10x10 km a udělám si trapas před fyzikářem, kterej si ze mě zase udělá prdku, že prej mám nějakou velkou setrvačnost. A to mě možná ještě následně na hodině vyvolá k tabuli, abych povyprávěla o asteroidech nebo popřípadě o ničivosti výbuchu nukleárních bomb. To jsou perličky!
A nejenom já vypouštim z chlebárny nějaký hlody. To jednou na zemáku spolužák sebevědomě prohlásil, že hlavní město Číny je Egypt, načež ho učitelka poslala za dveře, aby se šel nějakýho dějepisáře zeptat, jestli se Ramses zkřížil s Čingischánem.
Na bižuli zase spolužačka prohlásila, že trepka vypadá jak telefonní sluchátko s chlupama. Následně na to měla pantomimicky vyjádřit bobra, tak vytasila zuby jak veverka a když viděla, že nikdo nechápe, klepala si zběsile do rozkroku a řvala: „Jéé, dyť to všichni znáte!“
No a aby toho nebylo dost, učitel na chemii nám opakoval koloběh vody a povídá: „… z vypařené vody vznikne oblačnost, ze které se později spouštějí sračky…“ Následoval takovej výbuch smíchu, že se div nespustil alarm v sousední bance. Takže i na chemii si procvičíme břišáky. Já to říkám pořád, my ten tělocvik mít ani nemusíme!
Foto: http://www.splachovac.cz/srandovni-obrazky/tahle-operace-bude-urcite-sranda.html
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.