Tito zdomácnělí tvorové sice patří ke zvířátkům oblíbeným, ale svému okolí v zásadě otravují a znepříjemňují život. Mluvím o těch, jejichž osudem a útočištěm se stal panelový dům, kde k "velké radosti" sousedů poštěkávají od rána do večera a čekají, až je za jejich protivného povyku odvede "páníček" vyvenčit mnohdy mezi hlouček hrajících si dítek. Samozřejmě takový majitel může argumentovat: "Svého psa si hlídám." Často stačí nestřežený okamžik a tragédie je na světě. V lepším případě dítě skončí s pokousanou rukou, v horším pak může na následky útoku zemřít. Ale naši páni zastupitelé asi nesledují tisk a televizi. O ostražitosti a obezřetnosti místních pejskařů jsem se přesvědčila již několikrát. Téměř vždy, když jdu nakupovat do tzv. "Legata", stojí u zábradlí přivázaný pes bez košíku a hystericky štěká. Tlamou se ohání po každém, kdo projde kolem. Neumím si představit ty následky, kdyby nějaké malé dítě, jehož maminka ho následuje třeba jen pár kroků za ním, ji neuposlechlo a v dobré víře se rozhodlo si pejska pohladit, nebo se k němu těsně přiblížit, nebo v jeho blízkosti upadnout. To by pak pes zareagoval přirozeně po svém. Mně osobně se jednou stalo, když jsem se vracela z večerního představení ze Společenského domu, tak se na mě vyřítil z podloubí jezevčík bez vodítka a košíku, který absolutně neposlouchal příkazy na něho volající majitelky a rozhodl se si zpestřit pozdní procházku mou osobou. Naštěstí se mi ho podařilo odehnat. Majitelku jsem slušně upozornila, aby nenechávala svého psa bezprizorně pobíhat venku, protože by mohl a může komukoliv ublížit. Omluvou se nezdržovala. Počastovala mě slovy o mé nevychovanosti, neboť jsem údajně vstoupila jejímu "miláčkovi" do cesty. Dále mi věnovala pár nadávek a odkráčela. Z těch důvodů si myslím, že dokud se budou majitelé psů chovat tímto nezodpovědným způsobem, mělo by je město svou vyhláškou o nošení náhubků naučit patřičnému chování. Navíc by se následně peníze vybrané z pokut mohli využít na údržbu zničené zeleně.