František Hrubín svou stovku slavil s Luďkem Munzarem ve Viole
21.09.2010
Jaromír Komorous
Divadlo
Viola připravila představení, na něž bych se s radostí díval stokrát i na nějakém přijatelném médiu a neměl bych dost. Obleču tě do hvězd se jmenuje a protagonistou, kdo jiný, Luděk Munzar. Sám na to nebyl. Ono totiž přinášet Hrubínovo široširé lidství v čistém singlu až na stůl nejde. Ale Munzarovo přátelství s básníkem vévodilo. A křídlovka zpívala.
Pro klavír ji přetransponoval Ve Viole
Emil Viklický. Lehce přidžezle. Co se týče časování k verbálnímu projevu mistra Munzara přesně. A takové byly i kratičké narážky, jež mu poskytoval
Robert Tamchyna. Celé to spískal.
„Luďku a Emile! Děkuji vám, chlapci, za to, že jste můj nápad neodmítli a díky za dnešní večer,“ říká k tomu v závěru vkusného divadelního programu k představení. Divadlo je připravuje až neskutečně hezky k získané podpoře na svou činnost. Ale, když vstoupí do hry kladné a tajné divadelní čáry máry …
Nahlédnout do přátelství zralého chlapa a mladého herce, tedy pana Hrubína a pana Munzara je zážitek. Vyprávění se hemží známými osobnostmi našeho kulturního života ne příliš vzdálené doby a je svébytnou nosnou raketou na cestě k hvězdám, které nutně na té pouti potkáme. Protože Hrubínova cesta hvězdami protkána je. On by to asi nerad slyšel. Ale napadá mě:
Je třeba se básníka ptát, co lemovalo jeho pouť? Kdo chce, vidí …
A pak z úst Luďka Munzara zazněly legendární verše, které už nejméně dvě generace chlapců modifikují pro svou potřebu a jen tlumočí Hrubínovo vyznání:
Terino, obleču tě do hvězd a tvé tělo posázím vesmíry… Co na tom, že k němu došlo nejspíš v náručí Tonky, té obecné dělnice lásky, zatímco Terina mířila k další komediantské štaci.
Romance pro křídlovku je stěžejní básníkovo dílo a Luděk Munzar nejvýsostnějším jejím tlumočníkem veřejnosti. Bojím se použít slovo recitátor, protože vím, jak ono slovo mu je nepříjemné. A má pravdu. Způsob jakým přenáší básníkovo lidství mezi posluchače je vskutku civilní, proto krásné. Jistěže zazněla
Černá denice. Ale onen odstín se mně s Františkem Hrubínem odmítá pojit. Melancholie? Možná. Někdy. Život nejsou, jářku, jenom srandičky. Ale občas bez nich chceme žít, či ne? Nebo jsem tu báseň ještě nepochopil. To se smí, přece.
V každém případě je tu divadelní pásmo, které volá po zaznamenání do trvalých nosičů krásna, aby zbylo i na dědice a příští nositele slov, potažmo již zmíněného lidství.František Hrubín: Obleču tě do hvězd
Uvedlo divadlo Viola v premiéře 14.9.2010
Účinkují: Luděk Munzar, Emil Viklický, Robert Tamchyna
Fotografie www.divadloviola.cz
plakát představení