Vstupme do těch let. Nic omračujícího. Plzeň dojímavě představuje svůj až příliš venkovský záběr. Provincionalismus trčí se všeho, co se dá nazvat kumštem. Výtvarnictví teprve čeká na své tučné roky. Na své Frauknechty, Modré, Kovaříky. Přijdou déle, ale přijdou. Po půlce století? Už i dřív. To se výtvarnictví trhá z řetězu, ale kumštýře k němu přiková jiná knůta, jako každého tvůrčího člověka. Nicméně ateliéry se zvolna plní něčím, co skutečně v kontextu české tvorby má význam. I když opožděně za národní identitou. Ale tak to v kumštu chodí. Zdaleka to není ojedinělé. Vkusný bulletin k výstavě diplomaticky říká, že
„kulturní život ve městě byl nerozvinutý.“ Kritika bere na milost pouze Augustina Němejce s jeho regionálním folklorismem, možná ještě Kalvodu a Ullmana. Pohlédnu na to odjinud. Z hlediska zájmu veřejnosti, dnes po celém světě, se mi vytvořil žebříček jiný. Josef Skupa se usadil na jeho vrcholu. Jeho Spejbl s Hurvínkem dnes mají na korsu plzeňského parku sochu a na vystavované práci je vidět, o kolik délek Skupa ostatním poodjel. Jak nadčasové tvořil.
Jsme ve městě piva. Nezapomeňme. V roce 1907 se schází U Fišerů v Sedláčkově ulici stolní kulturně dychtivá společnost a zakládá pilotní projekt
„Mha“. Zárodek příštího spolkového života. Umělecký přínos minimální, ale jakési podhoubí určitě. Ve spolku se sdružili osobnosti plzeňské kultury, byť ve své době holdující převážně veselému bohémskému životu, pramálo mající na srdci nějaký veliký rozběh umělecké platformy. Ale něco se dělo. A pak teprve, za činnosti pohrobků zmíněné
„Mhy“, přišlo zakládání regionálních uměleckých spolků, jež podnítila k životu entuziastická atmosféra vzniku Československa. Historicky první byla
Umělecká skupina. U jejího vzniku už čteme taková jména jako Jan Konůpek a Josef Skupa, když už někoho z těch pábitelů jmenovat. A je tu
Spolek výtvarníků plzeňských a s ním jména
Josef Hodek, Martin Salcman. Stoupající kredit zaznamenává architektura a veřejnost poprvé slyší jméno
Adolf Loos a další. Architektura v druhé polovině století zachovala, jako jediná disciplína umění, svou tvář. Nelze zapomenout na výtvarníka, jehož mám zasazeného především jako skvělého ilustrátora a jednoho z otců českého animovaného filmu.
Jiří Trnka jím je. Snad nejdůrazněji ze své generace Západočechů vykročil z regionu.
A pak jsou tu 2 obrazy jejímž autorem je František Podřipský. Mnohý řekne styl jako slavný jmenovec Zrzavý. Ale moc pěkné. Na druhé straně, jaký větší důkaz již řečeného provincionalismu předložit, viďte? Ale jednoznačně. Výstava za to rozhodně stojí. Já stihl, bohužel, až derniéru. V neděli 26.9. výstava končila. No, smůla.
František Podřipský
Západočeská galerie v Plzni, Masné krámy
otevřeno út-pá 10.00-18.00, so 12.00-18.00, ne 10.00-18.00
normální vstupné 60Kč, zlevněné 30Kč
trvání 25.6.-26.9.2010
titulka a obrazy www.zpc-galerie.cz