Duševní repete

Ulehnout na koberec fialek
kytičku z nich mamince přinést
holčičkám věneček s ruměncem v kapsách
žilnaté valouny pro psa

křičet do oken že přišlo jaro
povadlým tetkám zvedat koutky úst
odřít si kolena po zimě obnažená
vidět jen hradbičku kde stála stěna

podepsat žákajdu v nezkrotné pýše
a hlásit se hrdě k výprasku
který přece musel přijít
ale ty brambory opravdu hnijí

dobré tak ke klukovské válce
k bitvě se zavilým nepřítelem
který sotva kdy pochopí
že vlétne za pár let na kopí

když se teď skloní
obecnou potupu přijme s úšklebkem
a vlastní s úsměvem idiota
co nečeká už nic od života

ach králové vás tehdy zažít
zápolit v turnaji o šáteček
provoněný tajnými záhyby vašich žen
být večer k noci povýšen

a fialkovou vůní prosekat se z dětství
na hradby vyvěsit krvavou vlajku smíru
a v rozevláté košili
vyhlížet další víly