Psát detektivku s pozadím frontových bojů I. světové války (a detektivní atributy román má) je vynalézavé samo o sobě, zvlášť když vezmeme v úvahu, že obětí je teprve desetiletá holčička. Už toto je prokazatelně zvěrstvo a my můžeme jen přemýšlet, zda startér k tomu všemu dala válka, jež rozvolnila mravní mantinely až takhle. Claudel postavil do centra dění vypravěče, bývalého policistu, který se ovšem ocitá na periférii normálního lidského zájmu pro svou okázalou tajemnost a o nějakých sympatiích nelze vůbec mluvit. Vyústění příběhu dává překvapivé ospravedlnění pro naše pohnutky, překvapivé o to víc, že přichází z úst toho velice problematického člověka. Jenže mrtvol je celá řada. A jejich vysvětlení víc jak šedivé.

&Sedé duše přinesly autorovi Renaudovu cenu za nejlepší původní román roku a on jím definitivně prorazil. Je přeložen do tří desítek jazyků. Připravil půdu pro výrazný ohlas jeho práce a následující Brodeckova zpráva se ocitla v úzkém výběru na Councourtovu cenu.

Ještě něčeho si čtenář všimne. Claudel se věnuje především příběhu a ten vykresluje do velkých podrobností. V druhém plánu jakoby zůstává pohled na charaktery postav a prostředí. Ale to právě není pravda. Autor se při vyprávění těmto oblastem knihy věnuje jakoby mimochodem, děj je těmito fragmenty doplňován tak často, že bytostně cítíme vykořeněnost té doby, snad i zbytečnost jednotlivých postav, které sice jsou, ale nikam nesměřují, a bezútěšnost kraje, o kterém se zde mluví. Román, jehož syrovost nejlépe vstřebáte s horkým radiátorem za zády. Jedině tak lze eliminovat zimu, ze stránek románu vystupující. Nakladatelství Paseka představuje vskutku výrazného autora.

_{Philippe Claudel: &Sedé duše
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2010
Titulka www.paseka.cz}