Muzikantská modla všech dob a všemi uznávaný završitel barokního hudebního stylu. Polarita sopránu a basu. Markantní kontrapunkt. Ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň, doprovod. Pro barokní hudbu je typická zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost.
Hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače, působit.
Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem i Beethovenem.
Napadá mě, jestli je Beethoven uznávaným otcem rocku, tak co je Bach? Jeho dědečkem? Stěhoval se po Německu často. Působil ve světských i církevních službách na různých místech. Do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie jej zasvětil starší bratr. K muzice ho ovšem přivedl už otec. Jenže mladý Bach brzy osiřel a jeho pouto se sourozencem je tedy logické. K té cestě! Začal u bratra v Ohrdrufu. V 15 letech už byl v Lüneburgu. V roce 1703 přijímá místo varhaníka
Nového kostela (Neue Kirche, nyní Bachkirche) v Arnstadtu.
Bachova novátorská a emotivní hudba působila na místní posluchače rušivě a rozptylovala je při bohoslužbě. Proto se komponista rozhodl utéct ze stísněných arnstadtských poměrů a vyhledat si nové místo. Tím se stal Mühlhausen, kde od 1.července 1707 nastoupil místo varhaníka ve zdejším kostele
Divi Blasii. A pak se mladý pán oženil. Se svou těhotnou ženou přesídlil do Výmaru v první polovině července 1708 a nastoupil zde jako dvorní varhaník a komorní hudebník. Výmar musel být velmi inspirativní.
Z doby výmarského působení pochází velká část Bachova varhanního díla a řada dalších skladeb. Přivedl zde na svět 6 dětí, 2 ale zemřely. Setrval zde do roku 1717, kdy podepsal smlouvu na post kapelníka v Köthenu a přes otevřený střet se svým bývalým zaměstnavatelem a mecenášem a dokonce přes vězení tam nakonec dramaticky přesídlil. V Köthenu získal výjimečné postavení, a to i díky svému osobnímu přátelství s hudbymilovným knížetem Leopoldem von Anhalt-Köthen, svým chlebodárcem.
Panští mecenáši byli v té době světlem kultury. A svět spatřily slavné
Braniborské koncerty.
&Sestice Braniborských koncertů patří k nejhranějším orchestrálním dílům Johanna Sebastiana Bacha. Vznikala snad v nejšťastnějším období jeho života v už jmenovaném Köthenu, kde působil jako dvorní kapelník spřáteleného knížete. V každém z koncertů volí zajímavou kombinaci nástrojů, kterým svěřuje náročnější sólistické party. Svým uměním se zde mohou blýsknout hráči na lesní roh nebo trubku, houslisté, hráči na zobcové a příčné flétny, cembalisté, violisté nebo gambisté. Tyto skladby lákají interprety a soubory stále. Poslechněte si je, divit se nebudete. Živě je v celku však neuslyšíte a když, tak svátečně.
K pořízení nové kompletní nahrávky bylo jednoznačně u nás vybráno těleso
Musica Florea. Vznikla pozoruhodná nahrávka. Zkušený dirigent Marek &Stryncl se nezalekl archivu světových ansámblů a Bachovu hudbu pojal co se týče volby temp i některých detailů opravdu osobitě, svěžím způsobem. V některých částech je možno obdivovat naprosto strhující virtuozitu dirigentskou i interpretační. Po první Munclingerově nahrávce reprezentativní vizitka Čs. rozhlasu, kde se projekt realizoval a jenž stál u zrodu nahrávky.
V květnu roku 1723 nastoupil Johan Sebastian Bach své poslední a nejdelší zaměstnání, tomášský kantorát v Lipsku. Lipsko bylo už tenkrát hudebním střediskem a chlapecký sbor kostela sv. Tomáše byl významný. Nemysleme si, že muzikanti žijí jen svou hudbou. Bach se znovu oženil s Annou Magdalenou a měl dohromady dvacet dětí. Inu, zbožný muž.
Pokud rozcupujeme na jednotlivé fáze jeho profesní život, vyjde z něj róbustní, trochu ve své hudbě utopený chlapík a ve vztahu k svým zaměstnavatelům vlastně
potížista. Ale, kdo má chuť to dneska vkládat pod drobnohled? A ukažte na světového muzikanta, jenž není! Bacha v Lipsku zaměstnávalo město a on si ponechal své vazby na Köthen. Stejně ale přišly na svět vesměs církevní záležitosti. Z nichž nejznámější a slavné
Janovy pašije, Matoušovy pašije, Mše H moll nebo Umění fugy (nedokončeno). Ale co čekat od komponujícího sbormistra? Jen občasný úkrok a tím i nezávislost. V množství skladeb, jež vytvořil, nepřekvapí, že ne všechny se uchovaly. V tradici poztrácených not má následníky.
Na rozdíl od svého krajana a současníka Händela, nebyl ve své době vůbec proslulý, většinu života prožil jako chudý kantor a učitel chrámové hudby v Lipsku, kde musel svádět nepřetržité boje s lidskou malostí svých nadřízených, jež ho velmi vyčerpávaly a odváděly od další tvorby. Koncem roku 1749 Bach ztratil zrak a pomalu se zhoršoval i jeho celkový zdravotní stav.
Zemřel v tichosti, avšak obklopen milující rodinou, 28. července 1750.
Napsal snad 1400! skladeb. Uznávaný mistr hudební polyfonie přivedl k dokonalosti i hudební formu fugy. Dokázal vyjádřit hluboké myšlenky umělecky přesvědčivým způsobem. V Lipsku se dnes koná na jeho počest
Mezinárodní hudební soutěž J. S. Bacha a lipští mu postavili pomník. Zajímavý je fakt, že minimálně 50 let od jeho smrti si na bohatou studnici nápadů, kterou jeho hudba představuje, nikdo nevzpomněl nebo si netroufl. To hovoří.
Titulka a fotografie
www.fanpop.com