Věřím, že ano, že film není postaven jen na jediném lechtivém momentu, ale že je precizně vystavěným dramatem zasazeným navíc do mimořádně atraktivního prostředí. Příběh mladé lásky dovede zaujmout vždy. Jana (mladá a půvabná Jaroslava Obermaierová) přijíždí za svým milým Standou (Josef Čáp) na vojenské letiště, kde si její snoubenec odbývá dvouletou prezenční vojenskou službu (snad dnešní mladí vědí, co to bylo). Byla by to idylka, kdyby náhle nedošlo k zákazu všech opušťáků a vycházek. Pohotovostní stupeň číslo dvě (já vím, že vy dnešní mladí nevíte, co to bylo, ale z filmu to pochopíte) znemožňuje Standovi setkat se s Janou. Ale kamarádi mají pochopení. Když zavře obě oči i štábní lékař Březina (skutečně chápavý a lidský Jiří Adamíra), přiveze načerno Janu do kasáren vojenská sanitka a milenci najdou útulek na ošetřovně (mnozí mazáci to jistě pamatují). Za hlídání (a tiché závisti) kamarádů dojde i na pověstnou milostnou scénu, přerušovanou ale poplachem se vším, co k němu patří a startováním tehdy moderních stíhaček.

Láska a válka, tolik oblíbené téma dneška, se sice nekoná, ale láska a vojsko ano. V řadě "pomáhajících" vojáků najdete třeba Vladimíra Pucholta, Jiřího Wimmera či Ivana Vyskočila, v rolích šarží třeba Rudolfa Jelínka či Ilju Prachaře. Nad mladou láskou se vznáší několik otazníků. Může Jana pochopit drsnost vojenského prostředí, v němž její milý musí (nedobrovolně) dva roky žít a které ho podstatně změní? Neurazí ji syrovost místa, kde se realizuje její vysněná láska? Dobový materiál k filmu říká, že "nakonec poznává, že pod drsnou slupkou jsou lidé i v těžkých podmínkách vojenské služby."

Odmyslíme-li si dnes jistou popularizaci a idealizaci vojenského života, neklademe-li příliš důraz na prokreslení psychologie postav, na niž tu není čas ani prostor, nebude-li nám vadit dobová vojenská technika, která se s Grippeny srovnat nedá - pak můžeme film vnímat jako drama lásky ozvláštněné výjimečným prostředím, končící mírným happy endem. Troufám si tvrdit, že dokáže i po letech zaujmout.

Zbývá dodat, že film vznikl podle útlé novely dramatika (a později politika) Milana Uhde a že ho natočil zkušenou rukou režisér Zbyněk Brynych. V jeho tvorbě sice šlo o mírný únik - začal úsměvnou ŽIŽKOVSKOU ROMANCÍ a k vrcholu dospěl filmy TRANSPORT Z RÁJE a ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH. SOUHVĚZDÍ PANNY bylo jeho posledním filmem před normalizační cenzurou - před tou se Brynych pokusil uniknout do SRN, kde se podílel na řadě filmů a televizních inscenací. Jeho podřízení se normalizaci po návratu do vlasti bylo už spíše trapné - ještě obstojí jeho OÁZA, ale za NOC ORANŽOVÝCH OHŇŮ či za ROMANCI ZA KORUNU by dnes nikdo nedal ani korunu. Bohužel Brynych je příkladem jednoho z mnoha zplaněných talentů našeho filmu a do své smrti v roce 1985 už nenavázal na své úspěchy z šedesátých let.
Foto: gorila.sk, fdb.cz

SOUHVĚZDÍ PANNY
ČSSR 1965, režie Zbyněk Brynych
na obrazovku uvádí TV Barrandov v neděli 31. října od 22,35 hodin