Pro společnou prohlídku nám město rozčlenil do ulic, mostů, náměstí, divadel, parků, kostelů, hřbitovů, kaváren, ateliérů a nevynechal ani metro. Tady všude budeme ze řádků poznávat, jak zde protékal život, čí ruce „okořenily“ to které místo, kdo tu rád postával nebo se bál. Jaká slova i hudba tu zaznívaly, komu patří křik novorozeného a kde dohořívá plamínek konce života. Prostě všechno to, co k ruchu starobylého i současného patří. K příjemným prožitkům se navíc přidávají i jemné kresby připomínající lehkost francouzské elegance. 

Začíná se od samého počátku, kdy ještě Paříž nebyla tou známou. Ulice vybudované Římany, rovné, uprostřed strouha na odpady, s pozdějším rozrůstáním spleť úzkých propletenců plná bláta, zvířat a odpadků. Ovšem v tom nebyla Paříž výjimečná. Praktiky vylévání špíny na ulici, pobíhající vepři, výkaly, smrad, to je obraz každého středověkého města. Tady se začalo dláždit ve třináctém století, později osvětlení a nakonec i pojmenovávání. Autor vše přibližuje svěžím jemným jazykem. Zabrousí tu i k Villonovi, v ulici sv. Antonína jsme svědky rytířského klání, při kterém je zabit král Jindřich II., neúspěšných atentátů na Napoleona. Poznáme i ty nej. Nejkratší, nejužší, s nejdelším názvem a snad i s tím nejpodivnějším. Ha! Ha! Vydat se tedy můžeme do pařížských ulic historických, literárních, frivolních i seriózních, prostě jak je libo.

Při čtení o mostech čtenáře příjemně překvapí zvukomalba, krásná přirovnání, proplétající se metafory. Paříž jako korálek navlečený na stuze Seiny, řeka si zpívá a nahrbí hřbet jako kočka, ani se neohřeje a místy ještě nese chuť burgundského vína. Nebo příběh Jindřicha IV., který na narážky poddaných o stavbě jednoho z nich, nedostatečném zabezpečení a smrtelných úrazech pouze vzkáže: „To je důkaz, že mezi nimi nebyl žádný král!“ Ovšem o dva roky později tu sám málem přišel o život.
A další kapitoly? Pařížská náměstí. Tady si moc klidu neužijeme. Není se co divit. Vždyť to byla odpradávna místa, kde se plně valily lidské emoce, mnohdy nespoutané. Popravy, "výdobytek" pařížské revoluce gilotina. Teprve mnohem později tu cítíme parfém lady Coco Chanel linoucí se z hotelu Ritz.
Ostatní putování je už na vás. Nebojte, neztratíte se.  

Jiří Žák
Kdyby nám Paříž vyprávěla
ilustrace Rostislav Pospíšil
vydalo nakladatelství XYZ v roce 2010

foto www.xyz-knihy.cz