Vážený policejní komisaři,

musím se Vám svěřit s něčím velice závažným. Nedávno jsem zcela náhodou objevila komplot celostátního charakteru, jehož účel mi zatím není znám a proto je to záležitost velice delikátní a vyžadující Vaši prozatímní diskrétnost, o kterou Vás tímto úslužně žádám. Jakožto zastupitelka pracujícího lidu, majícího do kapsy dost hluboko na to, aby po výplatě neřku-li zplundrovala běžný účet, jak se dnes moderně nazývá bezpečná úschovna naší hotovosti nahrazující starý dobrý trezor, šla jsem jednoho dne, desátého v měsíci, jak už to bývá, vyzvednout svou výplatu. S pomocí platební karty, která mi každý měsíc přivozuje znovu a znovu stejný problém s připamatováním čtyřmístného kódu, vyzvedla jsem si v bankomatu svých blíže neurčených několik tisíc korun českých.

V dobré víře rychlého odpoledního nákupu, se soupisem všech potřeb nutných k zajištění chodu domácnosti, vstoupila jsem do obchodu a vybrala nejnutnější. A jaké rozčarování nyní nastalo! Prodavačka mne nekompromisně vypoklonkovala s hlášením, že dnes jsem už pátá s takovým velkým obnosem a ona již pro mne nemá drobné. I vybavila jsem si příběh o chudém mladíkovi, jenž s miliónovou bankovkou užíval všech předností milionáře a z bankovky přitom neutratil ani haléř. Dnes by se takový příběh stát již nemohl, z obchodu by zákazníka s miliónovou bankovkou sprostě vyhodili, nezlobte se, ale nemohu to jinak nazvat, vyhodili by ho a pak by ještě tu jeho bankovku v bance zkoumali pod mikroskopem a nakonec by si za rozměnění účtovali náležitě vysoký poplatek.

Ano, to je další věc, která se k případu vztahuje. Víte, ale nejprve se musím vrátit ještě do obchodu, v němž jsem neměla dovoleno, prosím, učinit kýžený nákup a z něhož jsem intuitivně zamířila k nejbližšímu novinovému stánku - zde budou mít jistě drobných obnosů požehnaně. Inu, měli, v tom jsem se nemýlila, ale jen kovových mincí, které bych si snad v lepším případě mohla přesypat do kabelky jako nějaká poběhlice, o takovou almužnu drobků jsem pochopitelně zájem neprojevila. Značně rozčilena nad celou situací, spěchala jsem zpět do banky, tentokrát přímo k přepážce, u níž mi úřednice s úsměvem sdělila, že si za rozměnění peněz z bankomatu vyúčtuje poplatek ve výši jedno sto korun českých. Taková opovážlivost, prosím!

Již rozumíte, co vám chci říci a jak závažné je toto zjištění, jak závažná může býti příčina této na první pohled běžné denní starosti? Troufám si spekulovat, že tato „aféra nedostatku drobných“ může vyústit do finanční krize ovlivňující ekonomiku celého národa. Mám obavy, pane komisaři, a nevím si rady. Myslíte, že bych si raději měla hotovost zabezpečit jiným, tradičnějším způsobem, jak to dělávaly naše babičky? Prosím Vás o Vaši radu a pomoc a velice naléhavě Vás žádám, abyste v této záležitosti sjednal pořádek a spravedlnost.

S úctou k Vám,
Vaše tajná informátorka