Linii tohoto zásadního díla pan Christian Norberg-Schulz postavil na osu Praha-Řím-Chartúm. V prvním plánu se zdá, že po světě se etablující architektura v té které době potřebuje především ochranu. Omyl. Slavný Nor nás drží ve svém vybraném koridoru a ukazuje, že v pochopení krajiny a stavebních prvků tam užitých spočívá dotvoření dějinného působiště člověka, zahrnujíc přitom i tu ochranu zděděného. Pomáhá nám prostě hledat svou identitu, vytrácející se posledních sto let z našich pohledů na místa, kde hodláme prožít život.

Obsah a úhel pohledu na něj balancuje mezi náročným filozofickým a snáze uchopitelnějším naučně-populárním výkladem toho prvního. Složité? Ale ne. Stačí jít po významu slov. A ten je v knize pochopitelný i pro laika, jako jsem já. A navíc je tu široké spektrum fotografického materiálu, na kterém architekt ukazuje člověčí existencionalismus ve svém terénu. Srozumitelný výklad svých teorií zde autor obhajuje s grácií až obdivuhodnou.

Kniha je rozdělena do kapitol a podkapitol, které čtenáře vedou k jednomu. K vlastní úvaze, co je a má být architektura a co je pouze stavebnictví, snad ještě jeho boom, či kalamita tím boomem způsobená. A je to. Snadné. Pojďme do Prahy. Ta nám je blízká. A zde autorův text: Pražské stavby (rozuměj ty, o které svět jeví zájem, nikoli neosobní sídliště okolo historického jádra, pozn.aut.) tak v sobě shromažďují a zhušťují „genia loci“ a proměňují město v místo nasycené významy, jejichž kořeny tkví v domácím prostředí. V jeho zařazení do našich životů, dodávám. „Naše srdce se dosud ničeho nezbavila,“ řekl zřejmě už před vzniklou myšlenkou kdysi Kafka a slovutný Nor výrok neváhal použít.

Závěrem? Nádhera, která nemůže chybět v knihovničce žádného, kdo ví, proč zde žije.

Christian Norberg-Schulz: Genius loci
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2010
Titulka www.dokoran.cz