Absolutně nikdy nepochopím co mne, měšťáka do morku kostí, přinutilo přestěhovat se do horské vesničky a založit si na zahradě místo "krásného" betonového dvorku ty plantáže dřiny. Nikdy dřív jsem neinklinovala tímhle směrem. Takhle kino, diskotéka, ještě snad jízda na kole, ale zahrada? Na té se mi nejvíc líbilo na dece, hodně křičící rádio na jednom uchu, náušnice z třešní na druhém, v pravé ruce ledový nápoj s brčkem a v levé hodně jedovatý repelent. První pomoc pokud možno poskytnout koupelí v bazénu.
Geny ale přeci nakonec zapracovaly a já po vzoru mých rodičů zatoužila po „svém kousku země“. Uznávám, že s těmi plantážemi jsem to předtím trochu přehnala. O plantážích se dá mluvit pouze v případě plevelení a veškeré další údržby spojené s růstem zeleně, v případě sklizně se ale kilometry lezení po čtyřech náhle scvrkávají do skromné mísy jahod a pár kousků zeleniny.
Proč takový "úspěch"? Kromě toho, že jsem zemědělec-kutil, musím bojovat proti následujícím horským živlům: Na jaře musím šamanským tancem přemlouvat počasí, aby do června nemrzlo a já nemusela každé ráno z prokřehlých květin odkrývat chvojí; v létě musím po večerech studovat odborné psychologické příručky o příčinách stresu, abych mohla léčit své deprimované zakrslé stromky; a když konečně něco začne růst (takřka na konci sezóny), musím mezi dvaceticentimetrovou džunglí z plevele, která vyrostla o poslední srpnové noci, hledat ty své titěrné sazeničky květin a zeleniny. Mezi tím vším ještě musím stihnout včas vysvětlit našemu psovi, že krtky a hryzce sice chytat může, ale hrabat musí přestat dřív, než nám záhon zaplaví Tichý oceán.
Vloni jsem ke všem těmto proti mně bojujícím aspektům musela přidat ještě dva další přírodní úkazy. V první řadě ptáky, kteří si uspořádali na mých záhonech jahodový mejdan. (Letos hodlám řešit včasným pozváním na žížalovou zabijačku.) V druhé řadě zajíce, ty tiché noční lupiče, jež se vysmívají mému geniálnímu způsobu zabezpečení, drátěnému plotu s podezdívkou a štěkajícím alarmem, který ovšem když včas nedeaktivuji, v obětavém policejním zásahu neváhá milý drátěný plot s podezdívkou zdemolovat.
Je toho zkrátka hodně a já se na ten letošní boj musím dobře připravit. Především psychicky. Protože na některé neduhy mi prostě ani rady z Receptáře nepomohou.